Pěna dní
labyrint snů i nočních můr chtěl bych se zamilovat, řekl Colin / velmi bych ji miloval / Duke Ellington: Chloé / něha lásky, něha květin / krutý leknín / šedé myšky s černými vousy / zasněné bloudění v hávu opojného jazzu / fantasmagorie zaštítěná smrtí / láska že léčí? cha!
autor boris vian
režie
anna petrželková
dramatizace
petr maška
scéna
lucie žilák labajová
kostýmy
eva jiřikovská
dramaturgie
daniela jirmanová
pohybová spolupráce
hana košíková
hrají
colin
ondřej brett / chloé
tereza vilišová / chick
josef jelínek / alise
sylvie krupanská, tereza richtrová / nicolas
lukáš melník / kněz, ředitel, razie
dušan urban / doktor, razie, jean-sol partre
michal sedláček / myška
pavla gajdošíková / hlas jean-sol partra
přemysl bureš
premiéra 14. prosince 2012
derniéra 14. února 2015
délka 2 hod.
Román Pěna dní (L´Écume des jours) napsal Boris Vian během dvou měsíců roku 1946. Spisovatel a básník Raymond Queneau, který brzy rozpoznal velký Vianův literární talent, měl zásluhu na tom, že se už první Vianův rukopis dostal do významného pařížského nakladatelství Gastona Gallimarda – Plejády. Teď žádal pro toto nakladatelství další rukopis a doufal, že z něj bude horký kandidát na cenu Plejády pro rok 1947. Mocní představitelé nakladatelství, kritik Jean Paulhan a spisovatel Marcel Arland, byli však příliš konzervativní. Vianův snový svět, něžný i krutý, plný barev, fantazií stvořených květin, podivných přírodních úkazů, krásy, křehkosti, lásky i smrti, svět, v němž neplatí zákony logiky reálného světa, nezapadal do jejich představy o tom, o čem má pojednávat dobrý román. Cenu Plejády získal katolický básník Jean Grosjean. Vian byl trpce zklamaný: „Cítím hlubokou ránu, ale nikdy to nepřiznám.“