Cyrano
{ romantická klasika } hra o neschopnosti říct jediné slovo / pro toho kdo umí veršovat / hra o neschopnosti udělat krok / pro toho kdo umí létat / hra o potřebě lásky v době, kdy lásku není slyšet / hra o hlučné době, která nemiluje, nedává – rabuje a chechtá se / inscenace hostovala na Festivalu divadel Moravy a Slezska v Českém Těšíně 2010 a na přehlídce Malá divadla ostravská ve velkém městě pražském
autor edmond rostand
režie
martin františák
dramaturgie
tomáš vůjtek
scéna
marek zákostelecký
kostýmy
marek cpin
hudba
petr hromádka
překlad
jaroslav vrchlický
šermy
petr sýkora
pohybová spolupráce
zoja mikotová
hrají
roxana
sylvie krupanská / dueňa
zdena przebindová / cyrano
tomáš dastlík / kristián
lukáš melník / de guiche
norbert lichý / ragueneau
jan vápeník / le bret
jan vlas / de valvert, mnich, kapitán
dušan urban / dáma z bufetu, herečka - subreta, marta
markéta haroková / matka představená
kateřina krejčí / lisa, sestra klára
tereza vilišová / ligniére, montefleury, kadet
tomáš krejčí / kadet
jan kovář, štěpán kaminský, lukáš adam, robert kozmík / cuigy, carbon
jiří müller
premiéra 26. března 2010
derniéra 6. května 2011
délka 2 hod. 40min
Jaroslav Vrchlický si ve své předmluvě k překladu Rostandova Cyrana pochvaloval, že „hlavní motivy hry Rostandovy jsou historicky prověřeny, neb aspoň se nepříčí nijak historické možnosti.“ Avšak už v roce 1933 poznamenal vydavatel Cyranových děl Francois Lachévre, že autor „by se v platonickém milenci Roxanině nepoznal. Kdyby měl možnost, rozhořčeně by proti své karikatuře protestoval: měl důvod očekávat, že slávy dobude svými koncepcemi filosofickými a vědeckými, jež jeho dobu předstihovaly o sto let, a zatím jí dosáhl z titulu jemnocitnosti srdce, kterou u něho nezjistil ani jeho otec, ani jeho nejdůvěrnější přátelé. Kdo kdy viděl takovou mystifikaci?“ Svým způsobem měli pravdu oba.