Don Juan v Soho
Šokující moderní verze Moliérovy hry Zámožný cynik a svůdce DJ žije v Londýně ve čtvrti Soho / Právě po líbánkách opustil ušlechtilou humanitární pracovnici Elviru / Její bratři Colm a Aloysius mu přísahají pomstu / Při pokusu získat další krásku způsobí DJ nehodu na Temži a smrt dívčina snoubence / Svým trvale bezskrupulózním chováním i pohrdáním láskou zneklidňuje i svého kumpána Stana, na ulici DJ dokonce nutí (marně) muslimského bezdomovce, aby za darované hodinky urazil Alláha / Vrcholem jeho výstřelků je oslovení sochy krále Karla ll. – ta mu však překvapivě oznámí, že pro něj přijde… / inscenace hostovala na festivalu 13+ v Divadle v Dlouhé (Praha) a v rámci projektu Nová Osa v Činoherním studiu Ústí nad Labem a v HaDivadle Brno
autor patrick marber
režie
jiří havelka
překlad
dana hábová
dramaturgie
ilona smejkalová
výprava
marek cpin
hudební spolupráce
dominik renč
hrají
dj, zámožný cynik a svůdce
lukáš melník / stan, jeho kumpán a sluha
jan vlas / louis, jeho otec, bohatý hrabě
norbert lichý, jan vápeník / elvira, ušlechtilá humanitární pracovnice osn
markéta haroková / colm, vážný ir, její bratr
přemysl bureš / aloysius, cholerický ir, její nevlastní bratr
tomáš dastlík / pete, velmi mladý
tomáš krejčí / lottie, jeho dívka
tereza vilišová / mattie, postarší nevěsta
marcela čapková / bezdomovec, muslim
tomáš dastlík / dalia, ukrajinská prostitutka
marcela čapková / ruby, ukrajinská prostitutka
tereza vilišová / socha, představující krále karla ll.
tomáš krejčí / asistentka, šikovná
táňa malíková, vladimíra čapková / televizní technik, dlouholetý
roman widenka / náhodný kompars, zapálený
jiří zahuta
premiéra 23. května 2008
derniéra 23. března 2009
délka 1 hod. 40 min
Don Juan byl poprvé uveden v Theatre du Palais Royal 15. února 1665. Moliére se ujal role Sganarella. Juanovské téma nebylo žádnou novinkou. Známá byla hra Don Juan od španělského autora Tirso de Moliny, v různých zpracováních se v té době objevovala i v jiných pařížských divadlech. Tak třeba v divadle Hotel de Bourgogne hráli od roku 1659 na toto téma tragikomedii Kamenná hostina neboli Zločinný syn italští herci, které vedl Scaramouche, pod stejným názvem napsal r. 1658 podobnou tragikomedii dramatik Dorimond (vyšla pak v r. 1665 s titulem Ateista zabitý bleskem). Přesto Moliérův Don Juan vzbudil obrovskou pozornost. Úspěch hry potvrzoval potlesk na inkriminovaných místech, zejména pasážích o pokrytectví (připomínajících úspěšného a zakazovaného Tartuffa). Moliérovy nepřátele pobuřovala především scéna s žebrákem, kterého se snaží Juan přimět, aby proklel Boha (ta musela být spolu se závěrečnými replikami Sganarella, jimiž se dožadoval svého platu, při dalších reprízách vypuštěna). Odpor nepřátel byl silný, a tak Ludvík XIV. sám Moliérovi doporučil, aby Juana nadále neuváděl. Ten hru stáhl po patnácti reprízách z repertoáru a za jeho života se již nikdy nehrála. Thomas Corneille později text přepracoval a tato verze, oproštěná od konfliktních scén, byla uváděna až do roku 1840. Moliérův Juan se znovu objevil až po 170 letech na jevišti Comédie Francaise, jež od svého vzniku v roce 1680 věnovala klasikovu dílu mimořádnou pozornost. Do roku 1965 jej uvedla tato scéna pouze 135krát (zatímco např. Tartuffa 2740krát). Přesto je tato hra odborníky považována na Moliérovo vrcholné dílo. Knižně vyšel Don Juan poprvé v roce 1682 v Paříži v Moliérových sebraných spisech. Juan se pak objevoval v dílech slavných umělců napříč stoletími i žánry: Carlo Goldoni, Matěj Kopecký, Christian Ditrich Grabbe, A. S. Puškin, Alexandre Dumas, G. B. Shaw, Edmond Rostand, Ödön von Horváth, Voskovec a Werich, W. A. Mozart, Prosper Mérimée, Karel Čapek, lord Byron, Charles Baudelaire a desítky dalších…