Evžen Oněgin

Původní dramatizace jednoho z nejslavnějších milostných příběhů všech dob Evžen Oněgin, znuděný petrohradský dandy, opouští jednotvárný společenský život velkoměsta a stěhuje se na venkov / Jeho jedinou společností je zde básník Lenský / Ve venkovském sídle poznává Oněgin ušlechtilou Taťánu, vzbudí v ní lásku, sám ji však neopětuje / Lehkomyslně podnítí žárlivost přítele Lenského a v souboji ho zabije / Otřesen touto tragédií odchází do ciziny / Jenomže ani tam nenajde klid / Když se pak po letech vrací, setká se s Taťánou, provdanou za staršího generála / Tentokrát se do ní vášnivě zamiluje, Taťána ho ale odmítne / A Oněgin tak ztrácí poslední naději, že konečně najde smysl života&hellip; inscenace hostovala na festivalu Divadelní Flora Olomouc, na přehlídce Malá divadla ostravská ve velkém městě pražském, na festivalu Žižkovská štace, v Českém Těšínu na Festivalu divadel Moravy a Slezska a Mezinárodním festivalu DIVADLO v Plzni <br>**Režisér Jan Mikulášek obdržel za režii inscenace Evžen Oněgin Cenu Českého literárního fondu. Inscenace se umístila na prvním místě v Divácké anketě Bezruč sobě 2008.**

autor alexandr sergejevič puškin
režie jan mikulášek
překlad jaroslav janovský, milan dvořák
dramatizace jaroslav janovský
hudba jan mikulášek
dramaturgie ilona smejkalová
výprava marek cpin
úprava jan mikulášek

hrají
evžen oněgin tomáš dastlík / vladimír lenský lukáš melník / taťána tereza vilišová / olga sylvie krupanská / larina kateřina krejčí / zarjecký dušan urban / guillot tomáš krejčí, michal sedláček / generál přemysl bureš

premiéra 5. října 2007
derniéra 9. dubna 2014
délka 1 hod. 40 min

Jeden z nejslavnějších milostných příběhů všech dob vznikal od května 1823 do září 1830 (respektive do března 1833, kdy vyšel knižně). Skládá se z osmi hlav, uvedených jedním nebo několika motty z ruských či cizích autorů (Gribojedov, Petrarca, Byron, …), a úryvků z Oněginovy cesty po Rusku. Původně „Oněginovy cesty“ tvořily osmou hlavu, později byly vyřazeny a k dílu jen volně připojeny. V roce 1830 spálil Puškin desátou hlavu, z níž se zachovaly jen šifrované útržky, o jejichž obsah se dodnes vedou spory. Prý v nich autor zachycoval politickou atmosféru v kruzích vojenské inteligence před děkabristickým povstáním. Na rozdíl od většiny básníkových děl vznikal tento román opravdu neobvykle dlouho. Podle vlastního výpočtu prý Puškin pracoval na Evženu Oněginovi přesně 7 roků, 4 měsíce a 17 dní, úvod začal psát 9. května 1823 v Kišiněvě jako čtyřiadvacetiletý mladík, ocitnuvší se na jihozápadním okraji Ruska sice z trestu, ovšem hýčkán jako největší básnická naděje nastupující generace, sdílející svobodomyslné nálady i iluze svých přátel, budoucích děkabristů. Konec dokončil jako jednatřicetiletý muž, jenž měl už za sebou vyhnanství, otřes z porážky děkabristického povstání, trvalý policejní dohled, trapně ponižující pokusy o nalezení únosného soužití s carským režimem i počátky komplikovaného vztahu s Natálií Gončarovovou.