Romeo a Julie
bestseller lásky romeo + julie = vsl / uvěříme ještě v romantiku? / po tisící umírají v polibku a pokaždé dokáží dojmout /
autor william shakespeare
režie
anna petrželková
dramaturgie
zuzana dzurindová
scéna
lucie žilák labajová
kostýmy
lenka odvárková
hudba
mario buzzi
překlad
jiří josek
hrají
kníže eskalus
sylvie krupanská / paris, montek
dušan urban / kapulet
jan vápeník / romeo
michal sedláček / merkucio
tomáš dastlík / benvolio
lukáš melník / tybalt
ondřej brett / bratr lorenzo
přemysl bureš / kapuletová
tereza vilišová / julie
pavla gajdošíková / juliina chůva
norbert lichý / monteková
kateřina krejčí
premiéra 18. března 2011
derniéra 23. května 2012
délka 2 hod. 35 min.
Inspirace pro vznik příběhu o Romeovi a Julii podle všeho sahají až do antického Říma. Jisté je, že již v 15. století byl obdobný námět znám v mnohých zemích. Známá jsou díla různých autorů, která zpracovávají příběh milenců z Verony. Nejdůležitější je snad zpracování Mattea Bandella (1554), které bylo přeloženo do francouzštiny a následně poprvé do angličtiny. Pod názvem Tragická historie o Romeovi a Julii ji ve veršované podobě přeložil Arthur Brooke. Další překlad (v próze) vydal William Painter jako součást sbírky Palác potěšení (1566–67). Shakespeare pravděpodobně vycházel z Brookeova překladu, znal však i ten Painterův. Mohl však znát i italskou dramatizaci, nebo dokonce španělskou verzi Lope de Vegy. V Shakespearově době však spor italských Capueltů a Monteků určitě působil jako ozvěna krvavého soupeření Yorků a Lancesterů v Anglii. Shakespearovu hru Romeo a Julie poprvé uvedla Společnost lorda komořího v roce 1595 ještě v divadle The Theatre (Divadlo). Její vznik se na základě různých odvolání v textu datuje o dva roky dříve. Tiskem vyšla hra poprvé v roce 1597 v tzv. „špatném kvartu“ (prvním kvartovém vydání). Šlo o pirátské vydání, které pravděpodobně sepsal někdo z publika. Některé pasáže jsou v něm parafrázované nebo zpřeházené. Všechna pozdější vydání se opírají o druhé kvarto, tzv. „dobré“, které vydali za Shakespearova života v roce 1599, aby nahradilo první vydání. Druhé kvarto se pravděpodobně tisklo z rukopisu, který používal inspicient, neboť nástupy postav jsou často předčasné, aby včas upozornil herce na blížící se výstup. I když „špatné kvarto“ je nepřesné, máme z něj hodně poznatků o alžbětinské divadle a často se využívá při editování současných vydaní pro doplnění informací. Shakespearologové