Houbařská sezóna skončila, tak Bezruči začali sbírat ceny!

V sobotu 7. 11. skončil v Českém Těšíně devátý ročník Festivalu divadel Moravy a Slezska. Bezruči opět nemohli chybět. Ve čtvrtek jsme se festivalovému publiku představili s inscenací Zdeňka Duška - LAKOMEC. Odbornou i studentskou porotu Moliérovo drama charakterů v našem podání a především herecké výkony našeho ansamblu tak nadchly, že jsme si z příhraničí odvezli hned dvě ceny. Cenu odborné poroty za  humor, lehkost a temperament v roli Frosiny získala Kateřina Krejčí a studentská porota ocenila výkon Norberta Lichého v titulní roli.

Oceněným po zásluze gratulujeme!!! Pokud další reprízu Lakomce nestihnete už dnes večer, můžete se na něj těšit v prosincovém programu.

Nová porce fotek!

Naši milí kamarádi a milé kamarádky, vězte, že pořád a neustále se něco děje! Bezruči pilně zkouší novou inscenaci Taťka střílí góly a vy můžete prostřednictvím našeho webu (jako ta malinká a nenápadná muška) nakouknout na jednu ze zkoušek. Možná pro vás bude zajímavé porovnat kousky "nehotové" inscenace ve stadiu příprav s budoucími fotografiemi z "hotového" představení.

A kde ty supr fotky najdete? No přece TADY!

Právě vyšlo...

Divoká kachna

...Jan Mikulášek svá studia režie na JAMU ani nedokončil, teprve nedávno oslavil třicítku a přesto dělá inscenace vyznačující se minuciózním čtením textu a vyzrálou osobitou poetikou, kterou by člověk hledal u režiséra mnohem staršího a zkušenějšího. Jan Mikulášek je zkrátka talent, který v kalném českém divadelním rybníce svítí jako amazonská rybička....

Karolína Stehlíková / i-literatura

Všechny recenze na Divokou kachnu si můžete přečíst ZDE

Bezruči v Čechách

Bezruči se v říjnu vydali na dlouhou a náročnou tour de Čechy. V Praze, Litoměřicích, Děčíně a Hradci Králové jsme kritikům i široké veřejnosti odehráli Orwelovo 1984 a poslední premiéru sezóny Bezruče?!. Všechna představení jsme uvedli před plnými sály a reakce diváků byly více než povzbuzující. Recenze si můžete přečíst níže a fotografie ze zájezdu si prohlížejte ZDE

Právě vyšlo...

Divoká kachna

V Divadle Petra Bezruče začala LOVEcká sezona a první na mušce se ocitla Divoká kachna. Terčem pozornosti diváků sledujících jevištní ztvárnění Ibsenova textu se stala především opulentní dekorace vtěsnaná do nevelkého kvádru a světlo fungující jako ústřední vyjadřovací i symbolický prostředek. Výraznou stylizací, zveličením trapnosti a efektivním zcizováním se Bezruči trefili do černého...

Naďa Satková / nekultura.cz

...Divoká kachna, napsána před sto dvaceti lety v Norsku, je nejen mrazivě aktuální, ale hlavně v podání Divadla Petra Bezruče gurmánskou pochoutkou letošního podzimu...

Jakub Vaněk / webmagazin.cz

Obě recenze si můžete přečíst ZDE

Bezruči opět na vlnách Českého rozhlasu

V neděli 25. 10. v 19:00 bude mít na stanici ČRo3 Vltava v rámci pořadu Čajovna premiéru rozhlasová verze hry Martina Františáka Tvůj děda. Drama našeho uměleckého šéfa o domově, rodině a hledání vlastních kořenů jste mohli poznat před dvěma lety díky projektu autorského čtení Sedm statečných.

Všichni aktéři černé grotesky Tvůj děda na cosi čekají. Co prožili, za moc nestálo, a co je čeká, nevypadá o mnoho lépe. Hra byla natočena v ostravském studiu Českého rozhlasu v režii samotného autora a za zvukové spolupráce Hany Kovalové. Uslyšíme Norberta Lichého, Kateřinu Krejčí, Markétu Harokovou, Lukáše Melníka, Danu Fialkovou a Miroslava Kudelu.

Právě vyšlo...

Bezruč?! v Praze

...Autoři lapidárně znějícího titulu Bezruč?!, ostravští literáti Jan Balabán a Ivan Motýl, si všech kontroverzí spojených s Petrem Bezručem byli dobře vědomi a na nich také svou výpověď postavili, z nich čerpali dramatické napětí. A režisér Martin Františák také neposkládal žádné pásmo s veršíky ani slovníkové heslo, ale groteskně i poeticky stylizovaný, živý divadelní tvar...

...Bezruč?! patří do ranku vyšlechtěného autorského divadla, které bohatou metaforikou a emocionalitou vždy na domácích scénách dobře fungovalo.

Jana Machalická: Slezský bard z povinné četby vyvázaný / Lidové noviny / 21. října 2009

Celou recenzi si přečtěte ZDE

Právě vyšlo...

1984 v Praze

...Režie skládá jednoduché a silné obrazy - metafory, zejména v druhé části, kdy se Winston dostane do vyšetřovacího soukolí, dokáže navodit atmosféru hrůzy a beznaděje bez zbytečných naturalismů...

...Osobité, apelativní pojetí s jasnou vazbou na současnost činí z Mikuláškovy inscenace výrazně politické divadlo, které se vyslovuje k aktuálnímu stavu světa. Zřetelně a bez lavírování. V daném žánru sotva lze chtít víc.....

Jana Machalická: Orwell: Všichni potřebují lásku / Lidové noviny / 20. října 2009

Celou recenzi si přečtěte ZDE

Někdo přijde

14. 10. v 19:00 bude v Divadle Petra Bezruče hostovat olomoucké Divadlo na cucky.

On a Ona unikají před lidmi do opuštěného fjordu. Chtějí být spolu, sami, pryč, daleko od lidí. Přepadá je však silné tušení, že někdo přijde.

Čím dál více proslulejší Divadlo na cucky mohli ostravští diváci vidět už v minulé sezóně s inscenací Kabaret Kaldera. Tentokrát se olomoučtí představí s českou premiérou norského dramatu Někdo přijde. Autorem je Jon Fosse, jehož dramata Syn.Zima mělo naše divadlo na repertoáru před třemi lety.

,,Inscenace má funkční koncepci, představení plyne svižně a dobře graduje. Člověk by si snad odpustil schválnosti typu župánku s nápisem I love Ibsen nebo repliku pronesenou norsky. To jsou ale detaily. V Olomouci udělali představení, které ač pouze poloprofesionální aspiruje rozhodně na víc než jen na amatérské přehlídky." Karolína Stehlíková, iliterarura.cz

Režisérem inscenace je Jan Frič, který bude v LOVEcké sezóně režírovat projekt Tvrdě/Měkce.

Premiéra divoké kachny

Dnes večer (9. 10.) zahajujeme sezónu čerstvou premiérou - prvním zářezem na pažbě bude Divoká kachna! Dramatik Henrik Ibsen ji sice napsal před více než sto lety, ale když se podíváte na naše fotky ze zkoušek, zjistíte, že zaprášené klasiky se rozhodně obávat nemusíte.

Pokud nebudete zrovna v hledišti, držte nám palce ať Kachna vyletí vysoko. Budeme se na vás těšit na některé z repríz!

AKTUALIZACE: Na fotografie z premiérového večírku se můžete podívat na: ZDE.

Od září pilně prášíme

Prázdniny jsou, i když se to občas nezdá, poměrně dlouhá doba. A tak je potřeba všechny inscenace repertoáru na začátku nové sezóny pilně oprášit.

Herci se občas znovu učí své texty, rekvizitářka s garderobiérkou přemýšlejí, kam co daly a technika marně vzpomíná, jek se která scéna vlastně stavěla... My už za sebou máme sfouknuty čtyři vrstvy prachu - odehráli jsme Lakomce, Britney Goes to Heaven, Evžena Oněgina a Bezruče?!. S největší vervou se do práce pustil Janek Vápeník, který v průběhu zkoušení Divoké kachny přerazil stůl a při prvním představení Bezruč?! roztočil postel se Sylvou Krupanskou tak, že mu jedna část (postele) zůstala v rukou a druhá se i s nebohou kolegyní řítila do neznáma.

Doufejme, že až přijdete v pátek 9. 10. na premiéru, bude naše divadlo ještě stát. Janek má totiž jednu z hlavních rolí...

Evžen Oněgin v Aréně

Oněgin v Aréně a v rámci filmového festivalu! Nikoliv, nejde o chybu ani o nové nastudování příběhu Evžena a Taťány. Řeč je totiž o rozhlasové verzi divadelního kusu Divadla Petra Bezruče a o sále “Staré Arény" -  původních prostorách divadla Komorní scéna Aréna na Masarykově náměstí.

Premiéru odvysílal Český rozhlas 3 stanice Vltava v rámci cyklu Rozhlasové jeviště v lednu letošního roku a mimořádnou příležitost k poslechu nabízí nyní doprovodný program prvního ročníku Mezinárodního filmového festivalu Ostrava Kamera Oko. Festival se koná v šesti ostravských sálech od 25.9. do 4.10. 2009. Kromě zahraničních předpremiér, kameramanské studentské soutěže a sekce Ostrava ve filmu nabízí jeho doprovodný program i poslechy rozhlasových her a dokumentů Českého rozhlasu Ostrava v sále Staré Arény, kde bude otevřeno i festivalové centrum.

Evžen Oněgin se bude hrát ve středu 30. září od 18:00. Více informací o festivalu najdete na www.filmfestivalostrava.com.

BEZRUČI NADCHLI POLSKÉ OBECENSTVO

Ve středu 23. 9. jsme odehráli poslední reprízu inscenace Prolomit vlny. Právoplatná derniéra se odehrála v polské Čenstochové.

Před odjezdem jsme měli trochu trému z toho, jak polské publikum inscenaci o církevním fanatismu a nemanželském sexu přijme. Ale byli jsme nesmírně potěšeni. Diváci po představení aplaudovali ve stoje a nešetřili chválou k jednotlivým hereckým výkonům.

Jak jsme prožili dva dny v Polsku, si můžete prohlédnout na fotografiích VLNY V POLSKU .

Vlny rozbouří Polsko

Zítra 22. 9., odjíždí soubor Divadla Petra Bezruče do polské Čenstochové. Na tamním mezinárodním divadelním festivalu "PRZEZ DOTYK" ve středu odehrajeme představení Prolomit vlny (nebo vlastně "Przełamując fale" ...).

Divácky i kriticky oceňovaná inscenace režiséra André Ochodla měla v minulé sezóně derniéru, ale kvůli polskému festivalu jsme se ji rozhodli ještě pro jedenkráte vzkřísit. Kromě nás, coby zástupce České republiky, a polských divadel se v Čenstochové představí i soubor z USA.

Bezruči už skoro týden nemohou dospat, zapomínají na cestovní horečku a těší se na polštinu, divadla, piwo z sokiem, ciastka, pierogi z grzybami a samozřejmě nejvíc na Prolomit vlny, jejichž téma bude v Polsku nejspíš rezonovat o poznání výrazněji než v naší ateistické zemi.

Prvním představením po návratu ze severu bude páteční Britney goes to heaven. Narażę!

Zahájení sezóny a vyhlášení výsledků divácké ankety

16. 9. byla oficiálně zahájena 64. sezóna Divadla Petra Bezruče, tentokrát nese podtitul LOVEcká

Zahajovacím představením se stala divácky úspěšná komedie Lakomec (snad nebude předzvěstí výsledků grantových řízení...).

Po bouřlivém potlesku, který patřil zejména Norbertu Lichému v hlavní roli, večer zvesela pokračoval slavnostním ceremoniálem vyhlášení ankety Bezruč sobě. V nelehké době krizí jsme leitmotivem večera zvolili box. Role průvodců vyhlašováním byla svěřena ostřílené (jak jinak v LOVEcké:) moderátorce Markétě Harokové a nové posile pánské šatny Dušanu Urbanovi.

A jak to letos dopadlo?
První místo obsadila v kategorii ženských hereckých výkonů Sylvie Krupanská (45% hlasů). Na druhém místě se umístila Tereza Vilišová (29%). Třetí nejvyšší počet hlasů obdržela Zdena Przebindová (9%).

V kategorii mužských hereckých výkonů se na prvním místě umístil Norbert Lichý (38%). Na druhém místě je Tomáš Dastlík (20%) a třetí příčku obsadil Jan Vlas (19%).

Souboj o prvenství v kategorii Inscenace, která mě nejvíce zaujala se na prvním místě mezi inscenacemi, které měly v Nebeské sezóně premiéru, umístila dramatizace Orwelova románu 1984 režiséra Jana Mikuláška (34%). V těsném závěsu následuje komedie Lakomec režiséra Zdeňka Duška (29%). Třetí místo získala inscenace Job (15%) režiséra a uměleckého šéfa našeho souboru Martina Františáka.

Knižní dary oceněným umělcům věnoval, jako v uplynulých ročnících ankety, Dům knihy LIBREX.

Na závěr jsme se s Nebeskou rozloučili symbolickým vypuštěním lampionů štěstí, které měly reprezentovat inscenace uplynulé sezóny. Na fotografiích si můžete prohlédnout nostalgické výrazy diváků i Bezručáků (najdete je u inscenace Lakomec).

Přejme nastupující LOVEcké sezóně, ať je minimálně tak úspěšná jako ta skončená.

Lov(e) může začít!

Jan Balabán patří mezi nejvýznamnější české dramatiky

Jan Balabán, jeden z autorů hry Bezruč?!, získal v anketě Osobnost XX týdeníku Reflex třetí místo v kategorii nejlepších literátů uplynulých dvou svobodných desetiletí. Janovi gratulujeme a za Bezruče ještě jednou děkujeme!

Nejbližší repríza inscenace Bezruč?! je plánována na 2. 10. 2009. Text hry dvojice Balabán - Motýl vydalo nakladatelství Větrné mlýny.

LOVEcká sezóna se pomalu rozbíhá

Léto je pomalu za námi a spolu s létajícími pavučinkami toho babího postupně ožívá také naše divadlo.

Od konce srpna pilně zkoušíme novou inscenaci - DIVOKÁ KACHNA. Režisér Jan Mikulášek společně s herci po krůčcích odhalují bahnité nánosy na mezilidských vtazích a zjišťují, že lež nemusí být vždy tím nejhorším východiskem.

Premiéra je plánována na pátek 9. 10.2009

Novou sezónu zahájíme už ve středu 16. 9. oficiálním výstřelem neboli představením Lakomec. Po něm bude následovat slavnostní vyhlášení ankety Bezruč sobě, ve které jste mohli hlasovat pro svou nejoblíbenější inscenaci Nebeské sezóny. Jak to dopadlo, budeme do té doby pečlivě tajit.

prodej předplatného na LOVEckou sezónu zahájen

prodej předplatného na LOVEckou sezónu 2009-2010 zahájen / možnost výběru hracího dne / hrajeme od pondělí do soboty / výrazná sleva / jako bonus slevové kupóny / výběr ze čtyř typů předplatného / bližší informace v sekci předplatné / co obsahuje loveská pětka aneb tituly předplatného 2009-2010:

henrik ibsen divoká kachna
neodvratná tragédie, ve které hrají prim kostlivci ve skříni a kachny na půdě /
režie jan mikulášek

jiří pokorný taťka střílí góly
krvavý taneček mezi plastovými kelímky a brankami na bazalech /
režie martin františák /

iztok lovrić limonáda
mona lisa touží po pečeni se zelím / michelangelův david chce erotické kino / co si myslí socha svobody? / tohle zvládne pouze janez blond! / režie marián amsler / česká premiéra 

edmond rostand cyrano
hra o hlučné době, která nemiluje, nedává – rabuje a chechtá se / režie martin františák /

martin františák, petr kolečko tvrdě / měkce
měkké štěstí měkkých chlapů a tvrdá radost tvrdých žen / režie daniel špinar a jan frič / česká premiéra 

Upoutávka na předplatné I.

Upoutávka na předplatné II.

Norbert Lichý získal CENU THÁLIE!

Populární člen souboru Divadla Petra Bezruče a někdejší umělecký šéf našeho divadla Norbert Lichý získal v sobotu 28. března CENU THÁLIE

Cenu Herecké asociace získal za roli Mendela Singera v inscenaci Job. Spolu s ním byli v činoherní kategorii "mužský herecký výkon" nominováni František Němec a Filip Blažek. Bertíkovi moc gratulujeme!

Jsme moc rádi také za širší nominace, ve kterých se objevila jména dvou dam našeho souboru - Zdeny Przebindové za roli Debory taktéž v Jobovi a Sylvie Krupanské za roli Bess v inscenaci Prolomit vlny. Oběma také moc a moc gratulujeme!

Premiéra 1984

Divadlo Petra Bezruče dnes ovládne rok 1984. První jarní den proběhne premiéra dramatizace nejslavnějšího románu George Orwella a stojí za zmínku, že se jedná o první uvedení 1984 v České republice. Román pro jeviště adaptoval režisér inscenace Jan Mikulášek. V letošním roce si připomínáme šedesátileté výročí od prvního vydání románu a zároveň sedmdesátileté výročí vzniku Protektorátu. Na podzim to bude dvacet let našeho života v demokratickém zřízení. Náhody se Bezručům, zdá se, vyhýbají...

Další reprízy jsou v úterý 24. 3. a ve čtvrtek 26. 3.

právě vyšlo...

Vladimír Just: Letos je vítězem Divadlo Petra Bezruče

Třetím rozborovým seminářem byl v neděli 1. března krátce po poledni v klubu Divadla Jiřího Myrona zakončen 13. ročník Festivalu ostravských činoherních divadel Ost-ra-var. Také v letošním roce se do moravskoslezské metropole sjeli renomovaní teatrologové, divadelní recenzenti a pedagogové, ale také desítky posluchačů z vysokých uměleckých škol a filozofických fakult z celé České republiky, aby po zhlédnutí dvanácti inscenací ostravských divadel, nepočítáme-li úvodní nedohrané představení Bambini di Praga, diskutovali a analyzovali to, co viděli…

Do výčtu programu se tentokrát vešel i velmi zdařilý opus Erbenovy, Suchého a Havlíkovy Kytice v podání studentů Janáčkovy konzervatoře v Ostravě v režii Bedřicha Jansy. I letos vycházel Festivalový reflektor, který pečlivě připravol tým mladých lidí pod vedením své šéfredaktorky Pavly Bergmannové. Na Ost-ra-varu nechyběl jeho tradiční účastník Vladimír Just, divadelní a filmový kritik, publicista a vysokoškolských pedagog. Právě jemu patřily následující otázky.

Jak se vám jeví letošní třináctý ročník tohoto poněkud specifického festivalu v rámci celé České republiky? Když hodnotím každý rok tvorbu stálých ostravských činoherních divadel, v posledních letech mi z toho nejlépe vycházela Komorní scéna Aréna, Divadlo Petra Bezruče a občas oslnilo i Národní divadlo moravskoslezské nebo Divadlo loutek. Letos je podle mě jednoznačným vítězem Divadlo Petra Bezruče.

Můžete být konkrétnější? Jsou to především jejich inscenace Noc bláznů v režii Jana Mikuláška, Job v režii Martina Františáka a také představení Táňa, Táňa– prakticky všechno, co na Ostr-ra-varu předvedli, protože dynamika a energie, které sálají z těch herců a které se přenášejí na diváky a zpětně, vytváří jakousi divadelní jednotu. Tu jsem bohužel u Národního divadla moravskoslezského tak často neviděl. Jinak ovšem činohra Národního divadla moravskoslezského má špičkové herce. Znovu to prokázal v sobotu Jan Fišar coby Malvolio v Shakespearově Večeru tříkrálovém. A co mě nejvíce mrzí, že jeden z vrcholů festivalu – Heda Gablerová v podání Gabriely Mikulkové a činohry Národního divadla moravskoslezského v režii Jana Mikuláška – se z repertoáru stahuje, podle mě je to herecký výkon roku, a to mě hrozně mrzí a nemám pro to slov!

A naopak co vás zrovna „nepotěšilo“ na Ost-ra-varu? Co mě trochu zklamalo, byla Divadelní komedie, která ovšem byla náhradním představením. Úvod Hrabalových Bambini di Praga mě taky nenadchl, zato ta improvizace od Vladimíra Poláka velmi (představení se nedohrálo kvůli technickým problémům – odešel transformátor – pozn. autora). Na scéně Komorní scény Aréna mě tentokrát trochu zklamaly Beckettovy Šťastné dny v režii Andrého Hübnera – Ochodla, protože v tom základním výkladu inscenace byl omyl. Děj se příliš kumuloval do nemocničního prostředí, myslím si, že Beckett to napsal trošku jinak. Jinak ale Komorní scénu Aréna považuji za naprosto špičkovou scénu – co se týká všech herců, kteří na Ostr-ra-varu vystoupili.

Jaké jsou podle vás současné trendy ostravských činoherních scén v kontextu českého divadla? Myslím si, že letos byla úrověň festivalu opravdu nadprůměrná a že bych byl svědkem nějakého výslovného zklamání, že by mě něco pobouřilo, tak to určitě nemohu říci.

Takže příští rok přijedete zase? Určitě rád přijedu.

Břetislav Uhlář, Moravskoslezský deník, 2.3.2009

právě vyšlo...

Nekomprosině zasažen katarzí u Bezručů

O inscenaci JOB v podání Divadla Petra Bezruče bylo a bude napsáno mnohé pochvalné hodnocení. Jistě kritika objeví i některé nedostatky. Nechtěl jsem však teď napsat recenzi či reflexi představení. JOB se mě totiž dotkl tak hluboce niterně, že přes očekávaný konec mi vyhrkly slzy do očí, brečel jsem v několika málo závěrečných minutách jako malé dítě, pofrkával a ze srdce si přál, aby k happy-endu přece jen došlo.

Při následném potlesku jsem se k tleskání vůbec neodvažoval, dohrávalo ve mně cosi, co se bez nadsázky může nazvat katarzí, očištěním skrze emoce. Chtěl jsem ještě několik chvil zůstat tiše sedět v publiku, sednout si s herci, být v jejich přítomnosti a mlčet. Bylo ale hloupé sedět a netleskat. Nenapadlo mě tak nic lepšího, než že jsem vstal a začal tleskat vestoje, abych vzdal hold jejich umění. Především citlivá práce s pauzou, niternost sdělení a prožívaná emoce mě zasáhly natolik, že můj nedostatkem spánku zasažený organismus pod náporem emocionálního zážitku začal pomalu kolabovat.

Neznatelné příjemné brnění po celém těle postupně ovládlo všechny moje údy, musel jsem si opět sednout, nadýchnout se, chvíli netleskat. Byl to stav blížící se infarktu. Trochu mě to vyděsilo, protože bych nerad potlesk přerušil zhroucením a případnými oživovacími pokusy. Uklidnil jsem se tím, že po takovém uměleckém zážitku by bylo krásné zemřít a dovršit tak v sobě jeho nesmrtelnost.

Václav Bartoš, www.nekultura.cz

právě vyšlo...

JOB

…Představitel hlavní role Norbert Lichý se stal natolik uznávaným hercem, že jeho věhlas zdaleka překročil hranice Ostravy. Za mimořádný výkon právě v inscenaci Job byl letos nominován na cenu Thálie. Ale přestože celému představení dominuje, není rozhodně jediným, kdo v Jobovi předvedl pozoruhodný herecký výkon. Ve vychladlém manželském páru jej zdatně doplňuje Zdena Przebindová v roli Debory, která přesvědčivě skromně představuje charakter výjimečně silné ženy, jež se obětuje pro blaho svých dětí. Pro rozvedení jejího bezpochyby zajímavého mateřského dilematu však v inscenaci bohužel nezbývá mnoho prostoru. Dalším excelentním výkonem je – mezi jinými – role Menuchima v podání Lukáše Melníka. Při sledování jeho epileptického záchvatu se hrůza dostává divákovi až na dřeň.

Sečteno a podtrženo – vynikající text poskytl týmu Františák – Ljubková – Cpin tolik nosných významových rovin, že jich všech nebylo možno v rámci omezeného prostoru jednoho představení dostatečně využít. A tak se stal Job inscenací, která ve zkratce odhaluje… příběh jednoho prostého člověka. A ještě mnohem víc…

Kateřina Menclerová, www.nekultura.cz

právě vyšlo...

Cink, cink... „Menuchine“...

…Bohatá Amerika (a její povrchní zábavy) šlape po lidskosti i vzpomínkách a snaží se Mendelovi zakrývat oči. Postupně ztrácí celou svou rodinu. „Ještě mám dceru“. Dcera Mirjam neunesla vnitřní tlak a propadá šílenství. Na plexiskle, o které opírá hlavu se otevírá temné oko horečného blouznění a schizofrenie. Syn zahynul ve válce a druhý se nikdy nevrátil. Když se rozhodl být kozákem, uslyšeli jsme havrany a v jejich křiku viděli strnité pláně jako bojiště bez života. Nezbylo už nic. Téměř…

Epičnost inscenace je utvořena velmi zdařile. Cítíme jak čas plyne, i když se na scéně téměř nic neděje. Stylizace prostředí na postavy funguje bezchybně a zároveň dodává atmosféru dobových proměn. Emocionalita katarze dvou hlavních postav je závratná.

Richard Chromeček, www.rozrazilonline.cz

právě vyšlo...

Noc bláznů

…Ačkoli dramatický text vychází z osvědčených receptur, jako je divadlo na divadle či motiv bláznů, kteří pod povrchem skrývají hluboká traumata i city, podařilo se Janu Mikuláškovi vytvořit živou inscenaci, plnou humoru a osobitých hereckých výkonů.

Především je pak třeba vyzdvihnout výkon Norberta Lichého v roli pacienta Roye, posedlého ideou inscenování nepřekonatelné Mozartovy opery. Hlavně v první polovině představení jeho neurotická, těkavá a sebestředná postava dominuje. Tím byl například částečně upozaděn Lewis Viktora Dvořáka, který se ve své roli začal prosazovat více až po přestávce. Ale abych byla spravedlivá, musela bych jmenovat všechny herce, protože své blázny i „normální lidi“ vykreslili s citem, osobitostí a humorem.

V inscenaci se nezapře Mikuláškův režijní styl (herecká stylizace, práce s hudební a výtvarnou složkou), ani jeho inspirace filmovým uměním a specifiky filmového média. To je nejvíce znatelné hned v úvodní střihové scéně, která předznamenal budoucí dění a navodila dojem skutečného blázince. Stylová byla také výprava Marka Cpina v podobě malého, zašlého a vypolstrovaného jeviště odkazujícího k představě pokoje v psychiatrické léčebně...

Stáňa Rožnovská, festivalový reflektor OST-RA-VAR, 27.2.2009

právě vyšlo...

Noc bláznů

… Inscenace Noc bláznů je především komedie, u níž se i mnohdy náročné ostravarské publikum bavilo od začátku do konce. Zároveň ale Mikulášek umí umně prostřihnout veselí momentem soucitu s osudy sympatických bláznů, jejichž předešlé osudy se dostávají při zkoušení hry na povrch a jejichž tragické osudy budoucí jako by divák předem tušil. Inscenace tak zároveň otevírá známou otázku – kdo je to vlastně blázen a co je to bláznovství? A kdo může určit, co je normální a co ne?

Kateřina Menclerová, www.nekultura.cz

právě vyšlo...

Muší láska chycená na mucholapce

… Propojenost a stmelenost dvanácti snových obrazů zprostředkovávají postavy Olji (Marcela Čapková) a Muchina (Jan Vlas) připsané dramaturgyní Ilonou Smejkalovou a režisérem Danielem Špinarem. Jejich ústy promlouvají autorčiny scénické poznámky, obě postavy komentují děj, příležitostně paralelně podpoří dějovou linii tancem či groteskním skečem. Vrchol jejich zcizovací funkce nastoupí v polovině inscenace, kdy při přestavbě scény zapějí „Lásko, amore“, během kterého se herci na pár minut promění v civilní osoby a zruší se veškerá dosavadní iluzivnost. Pravá symbolická identita Olji a Muchina vyplyne až v samotném závěru hry, kdy se metamorfují v mouchy a následně umírají postříkáni sprejem proti hmyzu. Všudypřítomný otravný hmyz jako stejně všudypřítomná láska, jejíž dotíravost a tíživost nelze zahubit žádným sprejem. Naštěstí. Nemusíme trpět jako čechovovské postavy, stačí stále hledat a doufat.

Iva Mikulová, www.rozrazilonline.cz

právě vyšlo...

Táňa, Táňa v Divadle Petra Bezruče – nic než láska

… Z vyrovnaného hereckého arzenálu na sebe nejvíce upozorňují představitelky dvou postav z titulu hry. Sylvie Krupanská hraje zklamanou ženu, která od lásky očekávala něco jiného. Tereza Vilišová se představuje jako zamilovaná dívka, která se ocitá na začátku pátrání, co taková láska vůbec je. Jejich vzájemné interakce, ať už verbální či neverbální, bez násilných přechodů znázorňují předstírané kamarádství, povýšenost a strojenost i shovívavé porozumění. Ke kontaktnosti přispívá uspořádání prostoru. Jeviště umístěné uprostřed obklopuje hlediště ze dvou stran a díky tomu mohou diváci vzájemně pozorovat své reakce. Monotematičnost hry dovoluje oddat se pozorování skládání vztahových obrazců, hýřivého reje barevných kostýmů a „namlouvacích tanců“. Realistické situace střídají básnické obrazy, lyrické zachycení emocí a stavů duše. Nálady vykresluje hudba, která nejen vyplňuje předěly mezi jednotlivými obrazy, ale jemně podmalovává mnohé dialogy a doprovází taneční kreace postav. Režisér, který je zároveň autorem výběru použitých hudebních skladeb, jimi akcentoval atmosféru bezhlavé zamilovanosti i nostalgických vzpomínek na cit, který dostihne každého. – „Před láskou zkrátka neuletíš.“

Naďa Satková, www. nekultura.cz

právě vyšlo...

ŠEST POSTAV HLEDÁ LÁSKU (táňa, táňa)

...Dvě hlediště naproti sobě s vyvýšeným obdélníkovým jevištěm uprostřed umožňuje díky zrušení čtvrté stěny nazřít jevištní akci v celé plasticitě. Zároveň klade vysoké nároky na soustředění herců, kteří jsou většinu času stále na scéně a přestože nefigurují ve výstupu, dotvářejí žánrový výjev simultánně rozehrávanými akcemi. Ty vyvrcholí přestavbou scény v polovině představení. Přestavba, spočívající v zavěšení záclon namísto vybitých skel a odnesení stolu, se totiž odehrává za přítomnosti diváka. Herečky si opravují make-up, herci pomáhají při úklidu, Olja a Muchin zpívají hitovku ze Smoljakova Trháku a vybízejí publikum ke zpěvu. Inscenace má vyrovnané tempo, daří se ho udržet po celou dobu. Těžko upřednostnit jeden herecký výkon před jiným, když všechny byly – tak jak jsme zde zvyklí – precizní. Svěží inscenaci Daniela Špinara hodnotím velmi vysoce také pro precizní práci s motivy. Připomenu Chlapcovo opíjení se okenou při opravování skleníkových oken či šerm s plácačkami na mouchy, když v epilogu podlehnou vypravěči- mouchy Olja a Muchin paradoxně repelentu proti hmyzu. Věci se zdají být tím, čím jsou, a „pomeranče se kutálejí jako pomeranče“. Jen si přiznat pravdu. Vždyť „život je tak pěkný“, nejste-li nešťastně zamilováni. „Lelek nikdy nespí.“ (Ochlobystin)

Martina Pavlunová, OST-RA-VAR, festivalový reflektor, 26. února 2009

právě vyšlo...

Táňa, Táňa…

...Síla Špinarovy režie a hereckých akcí se skrývá v tom, že se rozhodli nerespektovat režijní poznámky, herci je suše oznámí promluvou a dál se jimi nezabývají a žijí dramatickou situací, která se navenek projevuje jinak, ale uvnitř zůstává stejná. Vyřčení některých akcí místo jejich doslovné realizace usnadňuje hercům existenci v dramatickém prostoru a umocňuje jejich výlučné zaměření na emoci a její přesné sdělení. Perfektní soustředěnost herců je vůbec obdivuhodná vzhledem k faktu, že se jejich gesta viděná diváky z několika málo metrů dostávají pod drobnohled a je možné si všímat nejmenších detailů. V tomto ohledu ukázala své přednosti Tereza Vilišová, jejíž herectví by jistě potřebovalo hlubší umělecké hodnocení. I v jiných svých rolích prokázala výbornou profesionální připravenost, důslednou motivaci, prožívání a patřičný projev své herecké osobnosti tam, kde je ho třeba a naopak jeho utlumení ve scénách, kde na ni nemá být pozornost soustředěna. Inscenační odvaha, s jakou se u Bezručů ujímají ne zcela prověřených a patřičně profláknutých dramat, vychází ze sebejisté dramaturgické koncepce, která se potkává s odezvou publika a zaslouží si pozornost i za hranicemi Ostravy. Dovolím si tvrdit, že text hry ovšem pokulhává za bravurností inscenátorů a na své si přijde právě ten, kdo do divadla přichází za divadlem samotným, které v tomto případě nasaje plnými doušky...

Václav Bartoš, www.nekultura.cz

U Bezručů nastal rok 1984

Dnes proběhla první čtená zkouška připravované inscenace 1984, kterou v našem divadle režíruje Jan Mikulášek.

...dá se vůbec u tohoto neveselého tématu psát, že se máte na co těšit?

Bezruči na Facebooku

Ani Václav Bělohradský nás neubrání od postupující modernizace všeho. Doba jde kupředu a s ní se musí vyvíjet také vše současné, divadlo nevyjímaje. Nemohli jsme si nevšimnou narůstajícího zájmu o takzvané sociální sítě, a protože divadlo je společenským elementem, rozhodli jsme se vytvořit vlastní skupinu na Facebooku. Netrvalo dlouho a už se nás tam potkává přes osmdesát! Pokud jste tomuto šílenství taky propadli, připojte se k nám a diskutujte, koukejte na fotky a ověřujte program. Bude nás brzy sto?

odkaz naleznete zde

Dobrá práce sklízí ovoce

Líbí se vám webové stránky, na které zrovna koukáte? Jestliže ano a moc, tak to nejste jediní! Naše stránky totiž získaly 4. místo v anketě serveru I-divadlo, kde mohli čtenáři posílat své hlasy nejlépe a nejhůře vyvedeným divadelním webům. Nutno dodat, že jsme se umístili nejvýše z mimopražských divadel.

Další cena pro Evžena Oněgina

Odborná porota 8. ročníku Festivalu divadel Moravy a Slezska po zhlédnutí dvanácti představení, udělila cenu za nekonvenční pojetí klasického milostného příběh inscenaci "Evžen Oněgin" ostravského Divadla Petra Bezruče v režii Jana Mikuláška.

Studentská porota ustanovená poprvé u 8. FDMS předala cenu za nejlepší herecký výkon festivalu herci Tomáši Dastlíkovi za titulní roli v inscenaci "Evžen Oněgin".

Mikulášek, Oněgin a Cena SAZKY a Divadelních novin

V pátek 10. října budou ve Státní opeře Praha předány ceny Sazky a Divadelních novin za tvůrčí počiny sezony 2007/2008

V kategorii Činohra mají naději na ocenění Jan Mikulášek za režii inscenace Evžen Oněgin v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, David Radok za režii Havlova Odcházení v pražském Divadle Archa, Ondřej Sokol za režii inscenace Hrdina západu v pražském Činoherním klubu a Dušan Pařízek jako režisér inscenace Proces v Divadle Komedie v Praze.
Ceny Sazky a Divadelních novin se udílejí od roku 2001 pod záštitou ministra kultury.

Mikulášek, Oněgin a cena Českého literárního fondu

Výroční cenu Nadace Českého literárního fondu za divadelní a rozhlasovou tvorbu roku 2007 získal Jan Mikulášek

Slavnostní večer s předáním dalších Výročních cen NadaceČLF se uskutečnil ve středu 4. června potřetí v kostele Šimona a Judy na Starém Městě v Praze 1. Kulturní centrum v odsvěceném kostele se stalo místem desátého jubilea udílení Výročních cen Nadace Český literární fond za původní českou literaturu, za vědeckou a odbornou literaturu, za divadelní a rozhlasovou tvorbu a za filmovou a televizní tvorbu. Výroční cenu Nadace Českého literárního fondu za divadelní a rozhlasovou tvorbu roku 2007 získal Jan Mikulášek za režii hry A. S. Puškina „Evžen Oněgin“ v Divadlo Petra Bezruče v Ostravě.

Laudatio přednesl Jakub Škorpil: Můžete říct, že Jan Mikulášek je kulturní barbar. Zkrátil totiž celého Evžena Oněgina na cirka 100 minut. Můžete říct, že postrádá soucit. Protože většina postav jeho inscenace jsou směšné karikatury. Můžete i říct, že si moc neporadil s pojetím hlavní postavy. Neboť ten malátný, přiospalý – oblomovský – Evžen, to že je vášnivý romantický hrdina?! A můžete říct, že se jako režisér podbízí klipové generaci. Staví především na střihu, šetří slovem a je úsečný. Můžete ale také říct, že je dokonalý adaptátor. Vystihl totiž nejen ducha předlohy, ale především její srdce. A můžete s klidem říci, že Jan Mikulášek je romantik. Protože jeho Oněgin je především o lásce, o velké tragické lásce. A můžete i říci, že jako režisér výborně zvládá své řemeslo. Jeho inscenace má přesný rytmus, tempo a je výjimečně „udělaná“. A Jan Mikulášek, to musíte uznat, má vytříbený styl. Jednotlivé složky, počínaje černobílým designem, kostýmy, parukami a hudbou ideálně souzní a nic tu není „navíc“. A také, to nezpochybníte, dokonale pracuje s herci. Protože právě na pozadí přesných karikatur vyniknou odstíněnější a jemně podehrané výkony Oněgina a Taťány. To všechno můžete říci, připustit, konstatovat, uznat – to všechno si o Mikuláškově Oněginovi můžete myslet. ALE pokud budete mít to štěstí Evžena Oněgina ostravského Divadla Petra Bezruče vidět, jedno budete vědět a cítit s naprostou jistotou – Je to bezpochyby vynikající inscenace.

www.nclf.cz

právě vyšlo...

NOC BLÁZNŮ - NENÍ TŘEBA NOTY ZNÁT, ABYS MOZARTA MOHL HRÁT

Divadlo na divadle, divadlo v blázinci, či blázinec jako divadlo? A co když je blázinec útočištěm před ještě šílenějším reálným světem? V divadle je vše „jen“ jako ... avšak úzkosti lidských duší se jeví tak skutečné ? jako poznání mladého režiséra, že pacienti psychiatrické kliniky slovo „jako“ nemají ve svém slovníku. Přesto se jim po mnoha peripetiích podaří stvořit jedinečné představení podle libreta slavné Mozartovy opery Così fan tutte. Bláznivá komedie s „perličkou na dně“ je plná vděčných hereckých příležitostí a situací, v nichž si divadelníci utahují ze svého povolání.

Mezi salvami smíchu je možné se zamyslet nad otázkou: co a kdo je vlastně normální? I když pestrá parta rozmanitých bláznů přivede nově příchozího Lewise (Viktor Dvořák) na dno zoufalství, ukáže se, že divadlo je terapií i pro něj. Vůbec nevadí, že první housle hraje despotický pacient Roy (Norbert Lichý). Hudba a kostýmy evokují atmosféru začátku 70. let, kdy se příběh odehrává. Velmi živá – a nejen hudební – sóla zde mají skladatelé Mozart a Wagner. Sugestivnímu výkladu Mozarta (Roy) zdařile kontrastuje osobitá hudební variace na wagnerovské téma pacienta Zaka, závislého na lithiu (Lukáš Melník). Zapáleným fanouškem nejen pro divadlo se po útěku z izolace stal pyroman Doug (Jan Vlas). Scénografii Marka Cpina dominuje podlaha inspirovaná vypolštářovanými stěnami takovýchto ústavů, nad níž se tyčí vyvýšené pódium. Na oba prostory jsou rozmístěny krásné staré divadelní rekvizity. Diváci obtáčejí hrací plochu do půlkruhu. Aby se dostali na svá místa, nohama se měkce zabořují do „blázince“.

Než vyjdete vstříc Noci bláznů, vězte, že humor o vážných věcech léčí, slzy dojetí i smíchu nejsou nic, za co byste se měli stydět, stejně tak jako smích na místech, kde se nesměje někdo další. Všechny tyto reakce jsou normální.

Doubravka Krautschneiderová, divadelní publicistka, www.exonline.cz, 4.4.2008

právě vyšlo...

Ost-ra-var nepostrádá originalitu ani říz

Přehlídku nejzajímavějších titulů od všech čtyř profesionálních divadelních domů chystají každoročně v Ostravě. V narážce na místní pivo se jmenuje Ost-ra-var. Letos se uskutečnila podvanácté. A jaký měla říz? Ostravský divadelní festival je svého druhu jediná podobná přehlídka. Nesoutěžní čtyřdenní akce je totiž určena zejména více než dvěma stovkám divadelních vědců, studentů a kritiků.

A právě tito hosté se při pracovních setkáních dělí s divadelníky o své dojmy. V tomto kontrastním střetu názorů jeviště a hlediště tkví originalita celého podniku, který v neděli skončil.

V nabídce je vždy to podstatné z roční produkce Národního divadla moravskoslezského, Komorní scény Aréna, Divadla loutek i Divadla Petra Bezruče.

Ost-ra-var nesoucí podtitul "festival ostravských činoherních divadel" byl i letos pestrou přehlídkou. Paradoxně v ní našly místo i produkce loutková, pohybové divadlo či muzikál. Zjevný propadák se v žádné ze čtrnácti inscenací nekonal.

Jednoznačným favoritem se pak stal Evžen Oněgin z bezručovské produkce. Výtvarně úchvatná, v režijní stylizaci procítěná inscenace se stala zázrakem také v hereckých výkonech protagonistů Terezy Vilišové a Tomáše Dastlíka. Krystalický koncentrát ruského romantismu z Ostravy jistě nezapadne ani na jiných festivalech.

Luboš Mareček, MF Dnes, úterý 4. března 2008

právě vyšlo...

ZAOSTŘENO NA: Evžen Oněgin

Román nezachytitelných vášní, muk a žalu, velkolepé dílo lásky, touhy, proher a smutku... Pardon, verše... Vlastně divadlo. Mámivé jak lahev šampaňského, chladné jak sibiřský sníh a ostré jak střepy na zem spadlého skleněného srdce.

Vladimír Hulec, redaktor Divadelních novin, MF Dnes, sobota 1. března 2008

právě vyšlo...

ZAOSTŘENO NA: Evžen Oněgin

V Mikuláškově stylizované inscenaci získal slavný román ve verších ráz svébytné jevištní poezie, podpořené vynikajícím výtvarným řešením a zdařilými hereckými výkony. Takto pojatý milostný příběh Taťány a Oněgina působí i bez zbytečných aktualizací velmi současně.

Kateřina Rathauská, Čro 3 Vltava, MF Dnes, sobota 1. března 2008

právě vyšlo...

ZAOSTŘENO NA: Evžen Oněgin

Jedna z nejmúzičtějších inscenací posledních měsíců harmonicky propojuje básníkovo poselství s dynamickými jevištními postupy. Zapamatujme si jména Tereza Vilišová (Taťána) a Tomáš Dastlík (Oněgin). Také ostatním protagonistům se daří. Finále (Taťánino odmítnutí pozdě vzplanuvšího cynika) nemá tradičně nadhledovou fazonu, naopak je emocionálně drásavé.

Jan Kerbr, redaktor Divadelních novin, MF Dnes, sobota 1. března 2008