{ autorský projekt } facka a pohlazení / srdce na mrazu / něžně před koncem / němé výčitky / předpověď shledání / bílý přízrak / ze života předmětů / křehkost skla / kočena nesmírná / svět bez mužů / pozdní výprodej / zavřené dveře / zkrátka o lásce a smrti / promluví dva dramatici
Režie Jan Frič / Dramaturgie Jana Slouková / Scéna Nikola Tempír / Kostýmy Nikola Tempír, Anna Hrušková / Hudební spolupráce Tomáš Rossi, Miloš Orson Štědroň
Draha Tereza Vilišová / Fügner Dušan Urban / Bohuša Zdena Przebindová / Marta Marcela Čapková / Marienka Markéta Haroková / Reichman Lukáš Melník / Drápela Jan Vlas / Bílý rys Markéta Haroková / Andrea Markéta Haroková / Jiří Jan Vápeník / Vypravěč Lukáš Melník / Sklenka Kateřina Krejčí / Lžička Dušan Urban / Eso zelené Tereza Vilišová / Eso kulové Zdena Przebindová / Eso v čepečku Marcela Čapková / Eso srdcové Jan Vlas a herecký soubor jevištní techniky DPB
délka představení 2 hod. 20 min / premiéra 14. května 2010
KARLADrama Martina Františáka. Hra po noční směně. Groteska z benzinové pumpy hořká jak ranní kafe. Westernová zpráva o kraji na konci světa. Proč se zavírá přilehlá sklárna? Co má za lubem ministr Drápela? Co bude se všemi brusičkami a foukačkami? Kam se poděli jejich muži? Proč mizí Draha do noci? Kam Reichman odváží malou Karličku? Kolik stojí deci Fügnerovky? Co se děje na hřbitově? Jaké je stát tváří v tvář dávné vině? Příběh o tvrdém životě tvrdých žen. A venku na mrazu obchází bílý rys… Jsem si myslel, že to bude den ode dne mírnější a mírnější. Že to odejde, odjede, jako sklárnička… Sedím a nevím vůbec co mám dělat. Jestli to mám zapálit, anebo sedět a čekat. Včera jsem vypil tři litry Fügnerovky. Od její smrti jsem se chlastu nedotknul. A nic. Probudí mě mráz – na chromu z disku trčí jinovatka a já sedím. Tady sedím. Ani sen, ani štěk, ani psi mě nedotrhali. Nevím, co je lepší… ANDREAVariace na rozhlasovou hru Vykřičené domy od Davida Drábka. Poetická komedie o dvou, kteří se nakonec našli. Snové balábile s bývalou televizní hvězdou, pánem na úklid a ožívajícími předměty. Andrea byla celkem slavná rosnička. Měla fakt vymakaný kozy a nohy. Tak nazpívala cédečko. Stala se skokankou. Roku. Teď je ale všechno nějak jinak a Andrea potřebuje pomoc… Jiří je dobrák. Má rád prší. A taky Zagorku. Jiří shání práci. Asi jsou mu souzený rozlámaný ženský…
Já se ráno v solárku rozhodla, že budu super zpěvačka a do měsíce jsem nahrávala ve studiu. On měl ten můj peněz a peněz jak nechci říct čeho, víte? A nejvíc trapný bylo, že jsme to pojmenovali The best of Andrea. Tyvole! První placka a už The best of. Úplná buranka jsem byla. A jak se na mě Dan Bárta tehdy podíval…
Projekt Tvrdě/Měkce je pohledem dvou současných dramatiků Martina Františáka a Davida Drábka na témata lásky a smrti. Dva muži, dva autoři, dvě poetiky, dvě hry. Odpouštění a opouštění. Muži a ženy. Tvrdě a měkce.
David Drábek (1970) Dramatik, režisér a umělecký šéf Klicperova divadla. Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, obor filmová a divadelní věda. Na univerzitě založil spolu s Darkem Králem divadelní Studio Hořící žirafy, které se specializovalo na žánr moderního kabaretu. V roce 1995 obdržel Cenu Nadace Alfréda Radoka za nejlepší hru roku za text Jana z parku a v roce 2003 totéž ocenění za text Akvabely, jenž získal později titul Nejlepší Česká hra roku 2005. Jeho hra Náměstí bratří Mašínů získala druhé místo v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka 2007 a ocenění Hra roku 2009 v téže soutěži. Jako autor, režisér a dramaturg spolupracoval s mnoha českými a moravskými divadly. Drábkovy texty se vyznačují anekdotičností a epigramatičností. Velkým zdrojem mu je film a televize, jejíž styly s oblibou napodobuje a paroduje ve svých groteskních a kabaretních textech, a jež jsou také stěžejním tématem jeho dramatiky: kýč, mediální svět, masová a komerční kultura.
|





























