nefunkční telefony

Z důvodu poruchy naší telefonní ústředny používejte k rezervaci vstupenek telefon 605 268 799.

Děkujeme za pochopení.

Jedeme dál!

Lakomec se u nás ještě ani pořádně nestačil zabydlet a už se k nám stěhuje Táňa, Táňa. Včera 2. 12. proběhla první čtená zkouška a premiéra naší třetí inscenace se uskuteční 23. 1. 2009. Drama ruské autorky Olji Muchinové (přezdívané Čechov v sukních) u nás režíruje Daniel Špinar (Britney Goes to Heaven). Po Jobovi a Lakomci si tak na své přijdou i feministky.

Zlatý prsten Jana Třísky a Horníci

Jakub Prachař, Kristýna Nováková, Ondřej Pavelka a Karel Dobrý ve třpytu Rubínu

V rámci jednoho večera nazvaného TŘPYT RUBÍNU budou uvedeny dvě inscenace pražského A Studia Rubín: podmořské road drama o bulvárních novinářích ZLATÝ PRSTEN JANA TŘÍSKY a drama o nedostatku kyslíku HORNÍCI.

ve středu 17. prosince v 19 hodin

Upoutávka na Třpyt Rubínu

Premiéra Lakomce

Pro všechny zimou promrzlé a tragickým údělem postavy Joba poznamenané tu máme dobrou zprávu!

Už na pátek se chystá a pilně dolaďuje premiéra komedie Lakomec. Moliérovo drama baví diváky po celém světě svou aktuálností, briskními dialogy a zapeklitými zápletkami již několik století – přijďte se touto neumírající klasikou rozehřát i vy! Režisér Zdeněk Dušek je expertem na divadelní komedie a pokud k tomu přidáme Norberta Lichého coby titulního hrdinu, zápal bránice vás určitě nemine.

ABEND - zbrusu nové předplatné - ukončení prodeje 

už jen do konce tohoto týdne probíhá prodej originálního společného předplatného všech ostravských divadel / a jako aréna, be jako bezruči a nd jako národní divadlo moravskoslezské / dva tituly z každého divadla + nově také jeden titul z divadla loutek / od listopadu 2008 do května 2009 /
průřez pestrobarevnou tváří divadelní ostravy / co nabízíme? / nejslavnější hru sama sheparda pohřbené dítě / komedii pension pro svobodné pány / bláznivou tragikomedii noc bláznů / dramatizaci jednoho z nejslavnějších milostných příběhů všech dob evžen oněgin / brilantní mix detektivky, hororu i komedie osidla smrti / příběh vykutálených pojišťováků bambini di praga / zbojnický muzikál na skle malované / a navíc za atraktivní cenu! / sedm představení na pěti ostravských scénách za pouhých 630 kč / studenti a důchodci dokonce jen za 490 kč / informace a prodej v kanceláři předplatného národního divadla moravskoslezského na ulici čs. legií (vedle divadla jiřího myrona), tel. 596 276 202 / neváhejte!

Upoutávka na společné předplatné ABEND

Soutěžte s Indiánem!

Ve středu 12. listopadu v 19 hodin se v rámci Nové osy u Bezručů v Nebeské sezóně poprvé představí legendární brněnské HaDivadlo / Inscenace Indián v ohrožení si záhy po premiéře vysloužila pochvalné uznání odborné kritiky / Režisér Jiří Havelka spolu s týmem HaDi vytvořili drama o počátku století a nově nastupující teorii vesmíru – teorii relativity / Pokud jste fandové fyziky a doma si z plezíru dokazujete zákony o zachování energie či hmoty, nebo naopak fyziku od základní školy nenávidíte a nikdy jste nechápali, co na ní „ti druzí“ vidí, pak je představení Indián v ohrožení určeno právě vám!

Stačí správně do sluchátka pošeptat znění nejznámější Einsteinovy rovnice, která s teorií relativity souvisí. Pro první dva volající máme připraveno po dvou vstupenkách zdarma, dalších deset volajících získá možnost zakoupení vstupenek za cenu 50 Kč.

A teď už je to jen na Vás… Na telefonech 596 618 363 a 605 268 799 čekáme na Vaše správné odpovědi.

Milí diváci, zdraví vás Tereza Vilišová

Vzhledem k tomu, že se v posledních měsících dějí v našem divadle časté změny představení a na našem fóru se objevilo několik dotazů, proč se některá představení ruší a jiná ne, rozhodla jsem se vám napsat a předejít tak případným spekulacím, jelikož se tyto změny dějí bohužel kvůli mně.

Krásné podzimní dny přeje Tereza Vilišová

změny představení

Vzhledem k přetrvávajícím zdravotním komplikacím herečky našeho souboru - Terezy Vilišové, jsme bohužel nuceni provést následující změny v našem programu:

Místo derniéry inscenace SHOULD I STAY OR SHOULD I GO? uvedeme v pátek 14. listopadu inscenaci JOB. Místo inscenace BRITNEY GOES TO HEAVEN hrajeme ve středu 19. listopadu inscenaci EVŽEN ONĚGIN.

Zakoupené vstupenky zůstávají v platnosti, případně je můžete vyměnit či vrátit v naší pokladně. Omlouváme se za případné komplikace a děkujeme za pochopení.

Hostuje Teatr Novogo Fronta

Dybbuk

Ženská energie vesmíru a různé formy jejího projevu v konkrétních osudech konkrétních lidí. Otázky na něž nenacházíme odpovědi. Ale ptáme se na ně stále častěji. Sólové představení Iriny E. Andreevy.

v pátek 7. listopadu v 19 hodin

Upoutávka na inscenace Dybbuk

Ceny Thalie 2008 můžete ovlivnit i vy!

Pokud nechcete v březnu sedět smutně před televizními obrazovkami a zoufat si, že zrovna vaši oblíbenci nezískali žádnou z divadelních cen, zapojte se do hlasování! Herecká asociace vyhlásila zahájení nominací na Ceny Thalie 2008 s uzávěrkou 30. listopadu 2008.

Pokud vás některý z hereckých výkonů u bezručů oslovil natolik, že byste mu z fleku předali diplom, metál či dokonce velkou cenu – vyplňte hlasovací lístek a odešlete jej na příslušnou adresu.

Hlasovací lístky najdete na stránkách www.ceny-thalie.cz nebo u nás v divadle na pokladně a v šatně. Nažhavte tužky a vychvalte naše herce až do nebe!

Mayne Teg (Mé dny) / André Ochodlo & The jazzish quintet

neděle 26. října v 19 hodin

André Ochodlo - jeden z nejuznávanějších interpretů židovské poezie v Evropě ve svém novém programu, který spojuje šanson s jazzem / Po šansonových projektech „Shalom“ a „My blue“ se tentokrát spojil s mladými,divokými polskými jazzmeny v čele s novou skladatelskou hvězdou Markem Czerniewiczem / chanson meets jazz - mistrovsky!

Upoutávka na Mayne Teg

Soutěžte s Divadlem Petra Bezruče o volné vstupenky!!!

Provětrali vám začátek školního roku a přípravy na zimu peněženku tak, že vám nezbylo nic na zábavu? Divadlo Petra Bezruče se vám nevlídné podzimní dny pokusí zpříjemnit jedinečnou nabídkou.

Zkuste své štěstí a vědomosti v soutěži o volné vstupenky na představení osobitého divadla Činoherní studio z Ústí nad Labem. Ve středu 22. října v 19:00 se na velké scéně DPB představí s road kabaretam Pauly Vogel Jak jsem se učila řídit. Drama oceněné Pulitzerovou cenou o krutém dospívání jedné dívky zrežírovala Natalie Deáková.

Pokud se nedovoláte jako první, nemusíte ještě házet flintu do žita. Letošní sezóna v Divadle Petra Bezruče nese název Nebeská, a proto jsme pro dalších pět volajících připravili nebeskou nabídku vstupenek na výše zmíněné akce za výhodnou cenu 50Kč. Využijte naší jedinečné nabídky a naplánujte si již dnes svou dávku kultury na tento týden!

Nová osa

Seriál vzájemných pohostinských představení

projekt, který pravidelně propojuje blízké - vzdálené divadelní soubory čech a moravy / projekt, který nabízí vytržení ze stereotypu kultury jednoho města / projekt, který představuje divadla, jež se mají navzájem ráda! / činoherní studio ústí nad labem / hadivadlo brno / a divadlo petra bezruče / letos už pošesté !

V první polovině projektu u nás přivítáme Činoherní studio Ústí nad Labem. V úterý 21. října uvidíte černou komedii o prvním a posledním fanouškovi Depeche Mode v Čechách „STRANGE LOVE“ v hlavní roli s Markem Taclíkem. O den později můžete navštívit road kabaret „JAK JSEM SE UČILA ŘÍDIT.“ Prodej vstupenek na obě inscenace byl již zahájen.

Upoutávka na inscenace Činoherního studia

JOB místo ONĚGINA

Z důvodu zdravotních komplikací člena hereckého souboru uvedeme ve středu 15. října namísto původně plánované inscenace Evžen Oněgin první reprízu inscenace JOB

Zakoupené vstupenky zůstávají v platnosti. Omlouváme se za případné komplikace.

JOB - předpremiéra

Chcete být vždy mezi prvními? / Nebaví vás čekat? / Máte rádi čerstvé novinky, o které se můžete dělit s přáteli? / Stýskalo se vám o prázdninách po vašich oblíbených hercích a herečkách a nemůžete se dočkat našeho prvního představení?

dnes máte jedinečnou příležitost navštívit předpremiéru nejnovější inscenace divadla petra bezruče – JOB / přijďte v 18:00 k nám do divadla a stanete se svědky předpremiéry/ herci si poprvé vyzkouší své role před publikem / režisér martin františák může do dění na scéně kdykoli vstoupit se svými vylepšujícími připomínkami / mnohé je zatím dovoleno, jen potlesk ne – nosí to prý smůlu!

Leťs Go!

Jdeme na to milí diváci. Leťs Go divadlo. Leťs Go druhé nejstarší řemeslo!

Jdeme na to v našem Bezručovském stánku. Hledáme čím Vás překvapit v této době a v tomto městě černých aut a rychlých žlutých bagrů. Zkoušíme hru o prostých lidech, kteří vykročí do zběsilých ulic divoké Ameriky. They´r living in America! Z klidu domovů vycházíme do prvního příběhu nebeské sezóny. Vstupujeme do tragikomického příběhu plného lidí, které mění hygiena, sportsmanství, rychlost, filmové oslnění. Vstupujeme z domovů do světa, který nám připomíná i Vaše každodenní kroky. Kroky ve světě bez nostalgie, smutku, nářku a pravé radosti do morku přelámaných kostí. Leťs Go! Ať žije takové divadlo, které Vám kartáčem vydrhne duši a srdce uloží do sametových krabiček nebeského klidu. Ať žije divadlo, které Vás vyprovokuje, posílí a oslaví zakopnuté možnosti štěstí. Leťs Go Bezruč! Jdeme na to v nebeské sezóně. Ťukáme kladívkem na tenkou krustu klidu v mracích všech lidských tázání. Pro Vás naši mílí a odvážní diváci.

Těšíme se na Vás.

Martin Františák

Místo Britney přijde Oněgin

Z důvodu zdravotních komplikací člena hereckého souboru uvedeme v úterý 23. září namísto původně plánované inscenace Britney goes to heaven oceňovanou inscenaci EVŽEN ONĚGIN

Zakoupené vstupenky zůstávají v platnosti. Z důvodu, že se představení nekoná na komorní scéně Márnice, ale ve velkém sále, uvolňujeme do prodeje dalších 70 míst. Nepromarněte svou šanci:)

Zahájení sezóny

Výsledky divácké ankety SRDCERVOUCÍ SEZÓNY 2007/2008

V úterý po představení Evžena Oněgina proběhlo vyhlášení výsledků divácké ankety Srdcervoucí sezóny.

Prostřednictvím anketních lístků v divadle, v červenci i na našich webových stránkách, jste měli možnost Vy – naši diváci – rozhodnout o nejlepší inscenaci a nejpůsobivějších hereckých výkonech. Sešlo se celkem 288 odpovědí a my Vám za všechny moc děkujeme!

Na prvním místě se z inscenací, které měly v Srdcervoucí sezóně premiéru, umístil, podle očekávání, Evžen Oněgin. Obdržel rekordních 44% Vašich hlasů. Také na druhém místě se umístila inscenace režiséra Jana Mikuláška – současná tragikomedie Noc bláznů (27%). Třetí místo a 14% hlasů získala jevištní báseň Should I Stay or Should I Go? režisérského dua SKUTR.

Stalo se už tradicí, že se v naší anketě dělí o jedno místo více inscenací či herců. Ani letošní ročník není výjimkou. Totožný počet hlasů se tentokrát objevil přímo na prvním (druhém) místě v kategorii ženských hereckých výkonů. O první (a druhou) příčku se tak dělí Sylvie Krupanská s Terezou Vilišovou. Obě získaly přesně 107 hlasů (38%.) Sylvie si své prvenství zasloužila především za ztvárnění Bess v inscenaci Prolomit vlny, Tereza pak získala Vaše hlasy především za roli Taťány v inscenaci Evžen Oněgin. Třetí nejvyšší počet hlasů (5%) obdržela Petra Bučková (byť už rok členka brněnského Divadla Polárka, po celou sezónu jste se s ní měli možnost setkávat v roli Lady Macbeth).

V kategorii mužských hereckých výkonů se na prvním místě umístil Tomáš Dastlík (41%.), který Vás nejvíce zaujal jako Evžen Oněgin, ale také jako Jan v inscenaci Prolomit vlny. Na druhém místě je Jan Vlas, který získal 23% Vašich hlasů především za postavu Stana ve hře Don Juan v Soho. Třetí příčku obsadil Viktor Dvořák. 16% hlasů obdržel nejčastěji za roli režiséra Lewise v inscenaci Noc bláznů.

V kategorii inscenace, která Vás zklamala, uvedlo 53% odpověď žádná. Následuje inscenace Prolomit vlny (17%) a Don Juan v Soho (16%).

Z inscenací, které neměly premiéru v minulé sezóně, ale byly v Srdcervoucí sezóně stále na repertoáru, se ve Vašem kladném hodnocení nejčastěji objevovala nebeská komedie Britney goes to heaven režiséra Dana Špinara, Macbeth uměleckého šéfa našeho divadla Martina Františáka a Tři sestry režiséra Jana Mikuláška. Jsme rádi, že všichni tři pánové budou s naším souborem pracovat také v právě začínající Nebeské sezóně.

Z inscenací hostujících souborů Vás v loňské sezóně nejvíce zaujala inscenace Rosencrantz a Guildestern jsou mrtvi pražského divadelního spolku Kašpar.

Na anketu odpovídaly především ženy (77%), 42% respondentů spadá do věkové kategorie do dvaceti, 31% do třiceti let. 52% odpovídajících studuje či vystudovalo střední školu, 43% jsou vysokoškoláci.

Ze všech odpovědí jsme vylosovali paní Jarmilu Antošovou, která získává hlavní cenu – předplatné na Nebeskou sezónu 2008/2009. Dvě volné vstupenky na některé představení z naší produkce vyhrávají: Denisa Vlčková, Martina Izvorská, Hana Pášová, Alena Veličková, Lenka Šrámková. Dva kupóny ke slevě na představení z naší produkce obdrží: Martina Novakovská, Martin Knoll, Andrea Boleslavská, Karel Hájek, Tereza Kupčáková, Dalibor Hučka, Barbara Vašková, Michaela Krejčířová, Michaela Macková, Petra Bílá. Vaše výhry jsou pro Vás připraveny do konce října v pokladně. Blahopřejeme!

Divácká anketa - ukončení hlasování

výsledky v září

Poslední červencový den bylo ukončeno hlasování v letošní divácké anketě.
Děkujeme za všechny Vaše odpovědi a názory! S výsledky Vás seznámíme začátkem září. Přejeme hodně nebeských zážitků i ve druhé polovině prázdnin! Program na září najdete na našem webu po 25. srpnu. Těšíme se na Vás!

výherní anketa

hlasování jen do konce července !

Vážení diváci, rádi bychom Vás požádali o Váš názor na pomalu končící srdcervoucí sezónu 2007/2008. Zajímá nás, jak nás hodnotíte po stránce umělecké, ale také Váš názor na vlastní provoz divadla.

hlavní cena:
sezónní předplatné 2008/2009!

Účastníci ankety, kteří nám sdělí kontaktní údaje budou zařazeni do losování o 10 dvojic slevových kupónů na představení z naší produkce, 5 dvojic volných vstupenek na vybrané představení z naší produkce. Hlavní cenou je sezónní předplatné 2008/2009.

Výherci budou zveřejněni na našich internetových stránkách a ve Zpravodaji DPB v září 2008. Uzávěrka ankety je 31.7.2008.

Sedm statečných na jedné ose

Po několikaleté spolupráci na projektu Nová osa se ostravské Divadlo Petra Bezruče společně s Činoherním studiem z Ústí nad Labem a brněnským HaDivadlem odhodlalo ke zorganizování festivalu s názvem 7 statečných na jedné ose.

V rámci Nové osy se divadla střídala v pohostinských vystoupeních a přinášela v jednotlivých městech základní přehled o tom, co se děje na některých mimopražských scénách. Publikum tak mělo jedinečnou příležitost sledovat vývoj zúčastněných divadel v delším časovém úseku se všemi možnými vzestupy i pády.

7 statečných na jedné ose tento osvědčený koncept spolupráce posouvá ještě dál. Zúčastněná divadla si vytkla cíl ve dvou dnech představit některé nové české texty, a to formou scénického čtení. Je to obdivuhodné ve dvou směrech. Jednak, že se někdo vůbec odváží představit nové české texty, a navíc v takto koncentrované podobě.

Současná česká dramatika totiž nedostává na českých pódiích příliš příležitostí. Když už se nějaká najde, většinou se to děje právě formou scénického čtení, ať už v Praze, kde se tomu programově věnuje několik málo divadel, nebo i jinde v republice. K právoplatnému uvedení však mnohdy chybí notný kus odvahy, pokud se ovšem nejedná o nějakého léty prověřeného autora. Světlou výjimkou snad byl v poslední době jen projekt Československé jaro 2005, ve kterém byli autoři vyzváni k vytvoření hry přímo pro soubor a prostor Divadla Na zábradlí.

Na druhou stranu se někdy není čemu divit, protože současná česká dramatika trpí jistou formou impotence. A právě scénické čtení může ověřit životaschopnost daného textu v praxi, což by mohl být i jeden z přínosů projektu 7 statečných na jedné ose. A při troše dobré vůle by se nakonec takto ověřený text mohl objevit v dramaturgickém plánu některého z divadel, skoro až homeopaticky očkovat mladými českými autory publikum a připravovat do budoucna živnou půdu pro další odvážné.

Kudrlinky a politika

Jako první byl na festivalu uveden text Bohové hokej nehrají od Petra Kolečka v podání Činoherního studia Ústí nad Labem. A právě Petr Kolečko se v bezručovské Márnici mohl cítit, řečeno jeho oblíbenou sportovní terminologií, jako na domácí půdě, protože je zde již od roku 2006 uváděna jeho jiná hra Britney goes to heaven.

Ve hře Bohové hokej nehrají se prolíná příběh zneuznaného folkaře s osudem hokejisty, který se realizuje psaním básní, a to vše je prokládáno jakousi cikánskou mystikou. Petr Kolečko i v tomto textu dokazuje, kde je jeho silná stránka. Byl obdařen schopností napsat svižné dialogy a mnohé jeho slovní kudrlinky dokáží publikum rozesmát. Velmi často se v jeho textech objevuje sportovní prostředí a on potvrzuje, že je má dobře prozkoumané a nastudované, což se projevuje především v zařazování typického výraziva. V tomto hodně připomíná René Levínského, jehož texty oplývají jazykovou košatostí, někdy až přebujelostí. Jako například v Harile, kde vyždímává veškerá zákoutí jazykových specifičností punkového prostředí. Oba však spojuje to, že tato jazyková kreativita někdy přebíjí příběh a dramatickou stavbu.

Herci a herečky Činoherního studia se však Kolečkova textu chopili se zápalem, který v Ostravě předvádějí při každé návštěvě. Vypadá to, jako by do všeho šli po hlavě, tedy i do scénického čtení, a nešetří při tom energií, což je příjemné potvrzení dávno objevené pravdy. Velmi se povedlo obsazení a z každého představitele vyzařovalo něco ze ztvárňované postavy.

Nedá se nevěřit, že se herec Krištof Rímský nemá rád i mimo scénu. Jan Holík má v sobě jistou zádumčivost, která ve spojení s fyziognomií připomínající hokejistu na konci kariéry z něj dělá přesného představitele jedné z ústředních postav, Tomáše (také nelze nezmínit to příjmení!). Charisma Zuzany Onufrákové propůjčuje každé roli punc nezaměnitelnosti, a je tomu tak i v tomto případě, kde se převtěluje do cikánské prostitutky, která realizuje svůj odvěký sen.

Nejslabším článkem dvoudenní přehlídky bylo vystoupení brněnského Ha- Divadla. Místo avizovaných dvou kusů byl zde nakonec předveden úplně jiný a soubor reprezentoval pouze umělecký šéf Luboš Balák a herečka Kamila Kalousová, což jako by plně dokumentovalo stav, ve kterém se toto divadlo nachází. Po umělecké stránce je v rámci republiky skoro neviditelné.

Hříčky ze současného politického prostředí jsou teď velmi populární a věnuje se jim i Luboš Balák v podobě pentalogie Kluzká plocha, kde postupně zpracovává aktuální výjevy z české politické kuchyně. U Bezručů byl představen Poslední omyl Miloše Zemana a plně v něm vynikly veškeré nedostatky tohoto žánru. Text musí být napsán velmi rychle, aby mohl být uveden v kontextu dané události, která ve společnosti ještě rezonuje nebo alespoň dorezonovává. To sice tolik nehrozí u důchodce Miloše Zemana, kterého jeho příznivci budou politicky oživovat snad i po smrti, ale i zde je zřejmé, že text by si zasloužil soustředěnou revizi. Jedinou snahou v takových případech je pobavit, což je mnohdy dvojsečná zbraň, protože často zůstane pouze u té snahy.

Každý takový text ve své podstatě působí jako komentář a pokud je v průběhu čtení doplňován dalším dovysvětlováním, jako v tomto případě ze strany Luboše Baláka, dostáváme se už do trapné polohy komentáře ke komentáři a celé představení je potom k nepřetrpění.

A právě snaha HaDivadla o uvádění takovýchto rychlokvašek působí překvapivě právě proto, že tento soubor měl ještě donedávna na repertoáru Pitínského inscenaci Renata Kalenská, Lidové noviny. Ta byla sice také vystavěna na stále živém konfliktu dvou výrazných politiků, kteří symbolizovali dva různé přístupy, ale za tímto konfliktem bylo možné vysledovat obecné principy, a tedy něco trvalejšího.

Humoru přespříliš

V úterý se jako první představili domácí Bezruči s textem Tvůj děda uměleckého šéfa této scény, Martina Františáka: a hned na úvod je třeba poznamenat, že šlo o vrchol celé akce. Text to byl nejvyzrálejší, s typickými Františákovými prvky, které byly představeny již v jeho nejznámější hře, Doma. Hluboká znalost zobrazovaného prostředí, kde se odehrává nějaké rodinné drama, je prokládána únosným sarkastickým humorem, který působí jako nepostradatelná ingredience.

Velké příležitosti se zde chopil Norbert Lichý v titulní roli, která mu umožnila plně rozvinout geniální jevištní minimalismus. Zcela přirozeně ovládl celý prostor, přičemž však ostatní nezastínil. V mých očích se zde předvedl v jednom ze svých nejlepších hereckých výkonů, i když se jednalo o „pouhé“ čtení. Velký dík patří také Tomáši Rossimu, který nevtíravým, přesto však výrazným způsobem doprovázel herce na akordeon.

Po Tvém dědovi se představil další „ostravský“ zástupce, Tomáš Vůjtek, který v současnosti plní funkci dramaturga v Komorní scéně Aréna. Na ztvárnění jeho textu Jeden den se podílely všechny tři soubory společnými silami. Příběh začal velmi slibně jako sonda do denní rutiny dvojice na sklonku života, ale postupem času vyústil ve vraždící smršť, za kterou by se nemusel stydět žádný béčkový horor. Pro herce to byla příležitost položit se do vyhraněných, výstředních poloh, ve kterých si všichni očividně rochnili.

Tento text symbolicky odrážel přístup prezentovaných autorů. Jakékoliv téma, i sebevážnější, není prozkoumáváno v dramatické poloze. Vždy se tam objeví humor, který téma ve výsledku přehluší. Jedinou výjimkou byl text Martina Františáka, kde obě roviny byly v harmonické symbióze. Právě Tvůj děda nejvýrazněji přesvědčil, že by snesl i uvedení v plnohodnotné inscenační podobě a třeba právě v prostoru Márnice.

První ročník přehlídky 7 statečných na jedné ose přes všechny výhrady dokázal životaschopnost nápadu uvést neuvedené texty alespoň formou scénického čtení a diváci v Ústí nad Labem, kam se příští rok přehlídka přesune, se mají na co těšit.

Patrik Hronek , Literárních novinách 2008-26

NOVÉ!

fotografie z derniéry inscenace Tři sestry

( TŘI SESTRY )

NOVÉ!

fotografie z bezručpárty v templu

středa 18. června ( BLÁZNI NA STODOLNÍ )

blázni na stodolní

bezručpárty - tentokrát v templu

středa 18. června od 20 hodin

bezruči potřetí na stodolní / nepravidelný kabaret / živá kapela!!! / setkání herců s věrnými fanoušky a skalními příznivci / večery netradičních písní a nazkoušené i nečekané zábavy / lehce praštěný večírek / velmi bláznivý! / tentokrát totiž inspirovaný inscenací „noc bláznů“ / neobvyklé ukázky z této inscenace / bláznivá setkání třetího druhu / něco pro opravdu silné nátury / šílené halucinogenní improvizace / šokující historky ze zákulisí / originální autorské skeče / no, na tuhle párty určitě nezapomenete!

NOVÉ!

fotografie ze scénického čtení 7 STATEČNÝCH NA JEDNÉ OSE

pondělí 9. června ( 7 STATEČNÝCH NA JEDNÉ OSE - OSA X)

úterý 10. června ( 7 STATEČNÝCH NA JEDNÉ OSE - OSA Y)

ZRUŠENÉ PŘEDSTAVENÍ

Vážení diváci, z důvodu náhlého onemocnění člena souboru Honzy Vlase je dnešní představení „Should I Stay or Should I Go?" ZRUŠENO. Předplatitelům skupiny T představení odehrajeme v říjnu 2008. Diváci, kteří mají na dnešní večer zakoupené vstupenky, je mohou vrátit v pokladně našeho divadla do pondělí 9. června 2008.

Děkujeme za pochopení a za vzniklé komplikace se předem omlouváme. Bezruči

právě vyšlo...

DON JUAN V SOHO - DIVADLO ODHALENÉ NA DŘEŇ FILMU

V ostravském Divadle Petra Bezruče již podruhé v letošní sezóně přizvali mladou krev k realizaci inscenace. Po režisérském duu Skutr (Should I stay or should I go?) se zde představil čerstvý nositel Ceny Alfreda Radoka v kategorii talent roku, Jiří Havelka. A znovu jim z toho vychází, v kontextu tvorby této scény, zajímavý experiment, jemuž se v kamenných divadlech až tolik prostoru nedává. Radost musí mít především mladé publikum, které se dozajista „najde“ i ve ztvárňovaném tématu. To však nenabízí takový přesah jako to „skutrovské“. Nekladou se zásadní otázky, spíše se baví.

Marberova variace na Molièrova Dona Juana je zde pojata značně filmově a divadlo je odhaleno na dřeň. Je to pocta, či výsměch divadlu jako takovému? Je to cynický škleb, nebo snad kousavá sebeironie? Každopádně je to možné chápat jako obraz hlavního hrdiny, který před nikým nic nezakrývá. Tady se totiž před divákovými zraky také nic nezakrývá. Celé soukolí divadelní mašinérie, především však ten předěl mezi bytím na scéně a mimo ni, se tak stává dalším nositelem vtipných situací. Herecká, z velké části však statická akce se odehrává před modrým filmovým pozadím, je snímaná kamerou, aby celkový obraz mohl vyniknout s přidaným prostředím na několika obrazovkách. Nápad je to skvostný. Je jen škoda, že malé obrazovky znemožňují tu možnost plně si vychutnat skoro až montypythonovskou atmosféru, jež vzniká z absurdního spojení přepjatého vystupování v nepatřičném prostředí.

Patrik Hronek , Reflex č.23, čtvrtek 5. června 2008

7 statečných na jedné ose

7 statečných na ose x - pondělí 9.června v 18 hod.

7 statečných na ose y - úterý 10.června v 19 hod.

první ročník netradičního čteného divadla / ojedinělá a ambiciózní odnož projektu nová osa / dvoudenní festival nových dramatických textů / podpora nové české dramatiky / originální a výjimečná mimopražská divadla – činoherní studio ústí nad labem, divadlo petra bezruče ostrava a hadivadlo brno – opět spolupracují / pomyslný trojúhelník tří měst se tentokrát protne právě v ostravě / každé z uvedených divadel představí zajímavé autory /oběma večery vás bezpečně provedou jan plouhar a jan vlas / mimo oficiální program – disco a čtení baráčnické poezie!

petr kolečko – bohové hokej nehrají / industriální tragikomedie
luboš balák – paroubkovo uho (univerzální hnědá omáčka) / groteska o žrádle
arnošt goldflam - doma u hitlerů / hisotrky z hitlerovic kuchyně
martin františák – tvůj děda / rodinná skica ze břehu malého města
tomáš vůjtek – jeden den / lyrické déja vu

právě vyšlo...

Don Juan v Soho měl českou premiéru

Ostravské Divadlo Petra Bezruče uvedlo jako první v České republice inscenaci hry Patricka Marbera Don Juan v Soho. Text přeložila Dana Hábová, výpravu vytvořil Marek Cpin, zvukový design je z dílny Dominika Renče, režisérem inscenace je Jiří Havelka.

Děj inscenace se odehrává v televizním studiu. Uprostřed jeviště je modrými panely ohraničený prostor, ve kterém probíhá natáčení situací z Juanova příběhu, po stranách je očím diváka otevřený prostor šaten, maskérny, technického pracoviště, všude jsou velké monitory, z nichž některé promítají děj v záběru v jiném barevném rozlišení.

Jednotliví herci postupně vstupují „na scénu“ a do rolí, odehrávají své situace, vystupují ze záběru a čekají na svůj další obraz. Inscenace je pro diváka zpočátku poněkud nepřehledná. Pozornost je roztříštěna proměnami obrazů na monitorech, jednáním postav, které jsou „mimo záběr“ a přesto cosi dělají, divák chvílemi ztratí nit a přeslechne řeč hlavních představitelů.

Postupně se divácký zážitek zúží na ocenění některých dialogů, monologů či výseků z děje, zapůsobí provokativnost některých scén, jistá klipovitost, která je jako inscenační prvek sice terčem kritiky způsobu života, však nakonec ovládne inscenaci jako celek a stane se jejím handicapem. I samotný princip vstupování a vystupování do prostoru a času hlavních situací je nakonec opuštěn.

Marberův Don Juan je ještě více egoističtější, než jeho literární a divadelní předchůdci. Vnímá svět skrze svůj penis, všichni okolo jsou pro něj jen méně či více použitelní k ukojení chtíče. Emoce a city jsou mu naprosto cizí. Vztah k rodičům či hodnotový žebříček daný tradicí nebo výchovou vůbec neexistuje, otec se sice objeví, ovšem jen jako nežádoucí návštěvník, o matce nepadne ani slovo. Lukáš Melník hraje hlavní postavu plasticky, ne jen černobíle, nijak nedémonizuje Juanovu nelidskost a daří se mu vykreslit muže vnitřně silně handicapovaného, muže zbaveného sociální inteligence, a to docela přesně. Jeho kumpána a sluhu Stana hraje Jan Vlas. Opírá se zdařile o komický potenciál postavy. Další výraznou roli dostal Norbert Lichý. Jeho Luis, bohatý hrabě a otec Juana je přesným zobrazením katastrofálního rodičovského neúspěchu.

Všechny ostatní postavy jsou napsány více či méně jako epizodní a všichni jejich představitelé plní zadané úkoly vcelku zdařile. Snad ještě Markéta Haroková v roli Elviry má dostatečný prostor k vytvoření charakterní postavy, její „kazatelský“ monolog podepřený tóny varhan patří k nejsilnějším okamžikům inscenace.

Režisér Jiří Havelka jde vstříc většinovému divákovi Divadla Petra Bezruče. I když při některých vulgárních replikách a sexuálních scénách (inscenovaných ovšem s patřičným vkusem i humorem) útlocitnější či prudérnější duše v publiku asi trpí, celek je zcela jistě, zejména mladšími diváky, uvítán.

Mezi posledními větami hry, po smrti Juana, zazní slova o tom, že svět bude bez něho, respektive bez vlastností a charakterových rysů, které reprezentuje, lepší. V tom lze hledat jakési poselství, memento inscenace.

Ladislav Vrchovský, Deník, čtvrtek 29. května 2008

NOVÉ!

fotografie z premiéry DON JUAN V SOHO

pátek 23.května 2008 (JUAN-premiéra)

fotografie z derniéry MACBETHA

čtvrtek 29.května 2008 (MACBETH-derniéra)

Kašpar volá S.O.S.

Jakub Špalek divákům ostravským

Vážení diváci ostravští, vy skvělé publikum Kašparových ostravských týdnů,

v Praze se dějí docela strašné věci. Radní udělali chybu při rozdělování grantů – ohrozili tak řadu festivalů i divadel…

Kašpar je jedním z nich. V červnu tak musíme „zavřít krám“. Dostali jsme jen třetinu toho, co nutně potřebujeme a navíc rozhodnutí přišlo pozdě, velice pozdě – v době, kdy na to v podstatě nemůžeme reagovat jinak. Zbývá nám jenom žádat v petici o nápravu chyb a pak už jen oči pro pláč - žene nás to někam, kam nechceme…

Pokud chcete a můžete, pomozte nám. Podpořte požadavky naší petice.

Děkuju. Moc děkuju…

Jakub Špalek, spolek Kašpar

Petice Za Prahu kulturní

Divadlo Petra Bezruče se připojuje k výzvě Za Prahu kulturní

Divadlo Petra Bezruče je vážně znepokojeno vývojem podpory kultury v Praze a jednáním radního pro kulturu Ing. Milana Richtera. Souhlasí s požadavky petice Za Prahu kulturní a společně s mnoha dalšími institucemi se připojuje ke Dnům neklidu.

Více informací najdete na webových stánkách www.za-prahu-kulturni.cz

jedna britney místo čtyř vražd

Z důvodu nemoci v hereckém souboru uvádíme v pátek 9. května místo původně plánovaného představení ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU nebeskou komedii BRITNEY GOES TO HEAVEN

Děkujeme za pochopení.

prodej předplatného na nebeskou sezónu zahájen

prodej předplatného na nebeskou sezónu 2008-2009 zahájen / možnost výběru hracího dne / hrajeme od pondělí do soboty / výrazná sleva / jako bonus slevové kupóny / výběr ze čtyř typů předplatného / bližší informace v sekci předplatné / co obsahuje nebeská pětka aneb tituly předplatného 2008-2009:

premiéry nebeské sezóny

joseph roth job

tragikomický příběh o touze milovat své rodiče / staré, dobré a silné rusko opět u bezručů ve strhující dramatizaci arnošta goldflama / režie martin františák / česká premiéra v říjnu 2008

moliére lakomec

nebezpečně aktuální komedie, kde o peníze jde až v první řadě / neuvěřitelné zápletky i úsměvná nedorozumění v klasickém díle světové dramatiky / režie zdeněk dušek /
premiéra v listopadu 2008

olja muchinová táňa, táňa

smutně směšná hra o tom, jaké to je, když milujeme nesprávného člověka / roztančená komedie, kde "bláznivé housle padají z výšky borovic v parku a pomeranče se kutálejí jako jablka" /
režie daniel špinar / moravská premiéra v lednu 2009

george orwell 1984

šokující sci-fi utopie, či temné obrazy z české minulosti? / jisté je, že velký bratr tě stále sleduje!!! / režie jan mikulášek / česká premiéra v březnu 2009

jan balabán, ivan motýl bezruč?!

syrový a dryáčnický kabaret ze života a doby básníka z největších… / ostravská podobenství v písních a vášnivých obrazech, planoucích uhlím (černým) / režie martin františák /
česká premiéra v květnu 2009

Upoutávka na předplatné I.

Upoutávka na předplatné II.

oněgin nahradí macbetha

Z důvodu nemoci v hereckém souboru uvádíme v úterý 15. dubna místo původně plánovaného představení MACBETH inscenaci EVŽEN ONĚGIN

Děkujeme za pochopení.

co nového u bezručů

havelka v ostravě, františák ve zlíně

V pondělí 14. dubna začne bezručácký soubor zkoušet text letošní poslední premiéry, provokativní a šokující hru Patricka Marbera „Don Juan v Soho“. Do hlavních rolí byli obsazeni Lukáš Melník a Jan Vlas. Režie se ujme kmenový režisér pražské Ypsilonky Jiří Havelka, čerstvý nositel Ceny Alfréda Radoka v kategorii „Talent roku“. Gratulujeme k ocenění a těšíme se, co nám jeden z neodvážnějších a nejosobitějších divadelních tvůrců předvede! Premiéra „Juana“ se uskuteční 23. května.
Novopečený šéf DPB Martin Františák se po návratu z Českých Budějovic, kde režíroval hrůzyplnou verzi pohádky „Červená Karkulka“, v Ostravě ani neohřál a už se vydal znovu hostovat. Sice opět na jih, ale tentokrát na Moravu, do zlínského divadla. Na konci dubna tam uvede jeden ze svých nejoblíbenějších titulů, Maryšu, opatřenou lákavým podtitulem „Nesnesitelná těžkost bytí M. V., drama o ženě, za kterou rozhodli druzí“.

právě vyšlo...

SUKCES MĚSÍCE: Divadlo Petra Bezruče Ostrava – Evžen Oněgin

Inscenace Jana Mikuláška zazářila na letošním Ost-ra-varu. Úprava klasické předlohy se vyznačuje přísně stylizovaným tvarem, v němž přesnou a duchaplnou interpretací veršů nalézají herci prostor pro evokaci nudy, milostného vzplanutí i beznaděje z promarněných šancí. Kromě oduševnělých protagonistů přispívá k účinnosti režijní koncepce i jevištní výtvarník Marek Cpin.

Divadelní noviny, 18. března 2008

Kašparův ostravský týden

26.března - 3.dubna 2008

Dobrý den, diváci ostravští, tak my k vám zase jedeme…! U Kašparů je nálada natěšená – bude to „nejdelší Ostrava“, jakou jsme kdy dělali. A ten zážitek – dát si celý projekt Elsinor rychle po sobě v jednom prostoru – to jsme ještě nikdy a nikde nezažili – budeme tak u toho všichni poprvé. Vřele a upřímně vám doporučuji – dejte si troják z Elsinoru s námi – bude to fakt nářez, katarze, mimořádné pobavení… Od diváků z Celetné, víme, že to funguje, na mou duši, že jo.

Tak nashledanou

Jakub Špalek

P.S. Další představení – Draci noci a Vertigo – nechť nejsou ve stínu. Draci jsou splněný klukovský sen a Vertigo emoce na třetí!

Kašparův ostravský týden

právě vyšlo...

Oněgin

Páteční uplakaná obloha navodila u řady účastníků festivalu posmutnělou náladu. Nebyla však na škodu, neboť atmosféra, která již od rána panovala v diváckých řadách, adekvátně korespondovala s představením Evžena Oněgina. Ne snad proto, že by inscenace Jana Mikuláška byla tristní, ale nálady, které vykreslovala, inklinovaly právě k beznaději a smutku. Proto se nezdráhám říci, že její povedení kromě nadsázky vyprodukovalo i silnou impresi.

Klady Mikuláškova Oněgina se ukrývají především v síle výrazné jevištní stylizace. Ta se stává součástí jevištní akce od samého počátku a dokáže si vybudovat širokou významovou základnu, jejíž hranice neopouští. Její bohatost se nevyznačuje kvantitou, ale kvalitou, což vyžaduje od herců vyso­kou míru soustředění a pohotovosti. Stylizovaná inscenace, v níž ze všech divadelních komponentů nejvíce vyniká herecký, musí uvážit každé gesto a pohyb, neboť i sebemenší režijní přehmat může vyvolat výrazné narušení významové linie. V případě Evžena Oněgina se s žádnými bezprizorními nahodilostmi nesetkáváme. Herecký soubor je veden s přesností švýcarských hodinek.

Každá scéna má svůj stanovený repertoár gest, pohybů a sonických rejstříků, které se pravidelně cyklicky opakují. Tento technický postup zajišťuje inscenaci dynamičnost a temporytmické strukturování. Tématem cykličnosti je prostoupen samotný příběh Puškinova Evžena Oněgina, a Jan Mikulášek jej dokázal v duchu vlastního jevištního rukopisu a prostřednictvím vynikajícího hereckého souboru převést na scénu.

Vynalézavě je zacházeno i s tempem, které není fádní a nabývá rozmanitých variací i díky dějové retardaci, zvláště v druhé polovině inscenace. K jeho podpoření přispívá i instrumentální hudba podmalovávající jevištní akci v celém jejím průběhu. Hudební sekvence ve zvláště vyhrocených dramatických situacích gradují přechodem do molové tóniny umocňující tísnivé pocity přihlížejících.

Neméně působivé byly i kostýmy, jež svým bohatým řešením připomínaly kusy z přehlídkových mol „haute couture“. Šaty jako by se přesně sžívaly s projevy herců a umocňovaly tak jejich vznešenost. Ženy působily křehce i smyslně, pánové zase mužně.

I řešení scény se v mé recenzi nesetká s ničím jiným než chválou. Bíle laděná prázdná scéna působila uklidňujícím dojmem čistoty a bezpečí. O její útulnost se postaraly drobné detaily jako lampičky či plošné dekorace stromů vystupující ze zdi jako bílá krajka. Bělost stěn připomínala nepopsaný papír, symbol čistoty a jediné upřímné komunikace mezi Taťánou a Oněginem. Impresionistickou náladu podpořila i široká škála světelných efektů.

Evžen Oněgin v Divadle Petra Bezruče je silnou inscenací díky své schopnosti vcítit se do lidské duše a využít všech možných prostředků pro její jevištní zpřítomnění.

Věra Š. Nikola, Festivalový časopis OST-RA-VAR, sobota 1. března 2008

právě vyšlo...

Prolomit nudu

Dnes už není zvykem slýchat z je­viště veršovaný jazyk a možná se toho někde v hloubi našich cy­nických moderních duší i bojíme. Veršovaná forma může divadelní vyjádření značně spoutávat, ale to rozhodně není případ bezru­čovské inscenace Evžena Oněgina z dílny barda ostravského divadla Jana Mikuláška. Herci se s textem poprali vskutku znamenitě, slova jim lehce plynou z úst a nikterak neomezují bohatou škálu mimo­slovního projevu. Divák má jedi­nečnou příležitost nechat se dvě hodiny hýčkat kouzlem čisté poe­zie. A to doslova.

Na první pohled upoutá pozor­nost klasicistní stylizace celého díla jdoucí ruku v ruce s hlavním tématem inscenace, kterým je bezesporu bezbřehá nuda a z ní pramenící snaha nějak se zaba­vit. Nuda taková, že zpočátku do­konce brání rozvinutí děje, neboť Oněginovy dny a potažmo i dny jeho přátel jsou na vlas stejné. Ve­čeře, divadlo či ples, a zítra bude to, co dnes.

Mikuláškova nuda je posunuta do groteskní polohy a to z ní činí nudu nadmíru zábavnou. Sledu­jeme postavy, kterak se baví pře­mísťováním figurek na šachovni­ci, a přitom o šachové hře nemají ani páru, stačí jim pouze vědět, že hrát šachy patří k dobrému mra­vu.

Smetánka se baví, a je to správ­ně trapné a povrchní. Je třeba být opatrný, je třeba dávat pozor na vhodnost vyřčených slov a dě­lat, co se sluší a patří. Hlavně se ni­jak neodlišovat. Oněgin a Taťána z této koncepce výrazně vybočují právě tím, že si silně uvědomují povrchnost a trapnost svého oko­lí a odmítají na hru přistoupit. Spíš hledají cestu, jak se dostat z kola ven. A přesto když Taťána nabízí Oněginovi příležitost prožít něco opravdového, ?hrdinsky? ji odmít­ne ve snaze dostát svým ideálům. Funkci dorozumívacího jazyka plní čeština, ale kromě toho postavy plynule přecházejí z francouzštiny do ruštiny, prostě tak, jak to bý­valo zvykem u společenské sme­tánky. V inscenaci má tento prvek ještě další přesah: najednou vidí­me, že ruský hrdina Oněgin, pev­ně zakotvený v ruské společnosti 1. poloviny 19. století, nemusí být nutně jenom ruský.

Atmosféru celé inscenace umoc­ňuje skvělý lightdesign, který v některých momentech pouští ke slovu i stínohru (když postavy opouštějí scénu a na protější stě­ně se v kuželu silného světla po­malu vytrácí jejich černý stín). Děj se odehrává v obrazech, kte­ré fázují inscenaci, a je vyprávěn s použitím silné stylizace a režijní zkratky. Poprvé v rámci letošního festivalu jsem zaznamenala oprav­du do detailu promyšlenou režijní práci a moc ráda bych se podrob­ně vyjádřila ke každému jednotli­vému hereckému výkonu, leč roz­sah tohoto textu mi nedovoluje ani začít, a tak ?pouze? smekám.

Večeře, divadlo, ples, bude zítra to, co dnes? Oněgin rozhodně, alespoň u mne, aspiruje na nejlepší představení letošního OST-RA-VARu, ale ne­předbíhejme a nechme se dále takto příjemně překvapovat.

Petra Maria K., Festivalový časopis OST-RA-VAR, sobota 1. března 2008

právě vyšlo...

It´s up to you…

V době, kdy mladí lidé odcházejí ze svých ?domovů? do zahraniční s vírou, že tam najdou lepší práci, lepší život, lepší podmínky k se­berealizaci, zkrátka lepší všechno, přichází Divadlo Petra Bezruče s autorským projektem Should I Stay Or Should I Go?

Inscenace je velmi emotivní, zá­měrně se vyhýbá dlouhým pro­mluvám a raději je nahrazuje pohybem, výrazně pracuje s ná­znakem a symbolikou. Množství scén nese silný erotický náboj. Z prvotní masy postav plavících se širým světem se záhy vydělují osoby s individuálními problémy, touhami a přáními, a vytvářejí oso­bité obrazy. K vyjádření používají hlavně své tělo, hlas a cihlovou zá­kladnu, ze které postupně ubírají bílé kvádry, kvádříky a kvádříčky, a s jejich pomocí se snaží zobrazit svůj svět.

Hledačka pupíků se pomocí cihlo­vé metody snaží najít ten správ­ný protějšek. Po ?neúspěchu? u mužů z publika, kdy jejich pupík nebyl kompatibilní s jejím, nechá­vá věcem volný průběh a spontán­ně prožívá vášnivý vztah se ženou, aby nakonec zakotvila v mužské náruči… Jedné z žen, která dříve snadno nesla všechny své starosti, pro­blémy a pracovní vytížení, se v určitém momentě ?zbořil svět? (rozsypaly se jí všechny cihly, kte­ré držela na rukou) a ona si uvědo­mila, že už nechce dál klesat pod tíhou svého kříže, že chce, aby ji ten kříž podpíral…

Většina situací vůbec nepotřebu­je slovní komentář ani popisnou hereckou akci, bohatě si vystačí s doprovodem vhodně zvolené zvukové kulisy. Např. intimní sbli­žování muže a ženy se realizuje naprosto bezkontaktně, pouze zvuky a gesty.

Celé tato poetická hra symbolů a podobenství zahalených cih­lovým prachem klade divákům i tvůrcům množství otázek a ná­mětů k zamyšlení. Zůstat nebo odejít? Rozhodnout se a učinit změnu, nebo to nechat plavat? Správná odpověď neexistuje, na­bízí se pouze několik různých pohledů, u nichž inscenace zo­hledňuje především individuální svobodu jedince.

Nakonec přidávám výzvu do dal­ších festivalových dnů: You should stay!!

Petra Maria K., Festivalový časopis OST-RA-VAR, sobota 1. března 2008

právě vyšlo...

Jen pár cihel mít a jít

Herecký soubor Divadla Petra Bezruče v inscenaci Should I Stay Or Should I Go dokázal, že jeho možnosti jsou neomezené. I přes?to, že hostování SKUTRu u Bezru?čů je bezpochyby odvážným dra-maturgickým počinem, přineslo své ovoce.

Tématem Should I Stay Or Should I Go nepřesahuje nijak význam?ně to, co je dnes zejména mladé generaci servírováno prostřed?nictvím mocných médií. Byli jsme tedy i zde přítomni trápení jedin?ců, kteří si neví rady se svým po?hlavím, sexualitou, rodiči, nebo s životem vůbec. Téma se může zdát banální a jednoduché, ovšem v případě Should I Stay Or Should I Go je to forma jevištního zpra?cování, která toto téma povyšuje a činí je výjimečným. SKUTR se snažil prostřednictvím tří žen (Te?reza Vilišová, Sylvie Krupanská, Kateřina Krejčí) a tří mužů (Jan Vlas, Tomáš Krejčí, Viktor Dvořák) ukázat lidské bytosti postavené do mezní životní situace, lidské bytosti rozhodující o vlastní bu?doucnosti.

Méně je někdy více. Použití otře?pané fráze pro neotřepanou in?scenaci je ospravedlnitelné tím, že málo slov tomuto jevištnímu tvaru skutečně prospělo a doda?lo na kreativitě. O to více jsme se mohli pobavit a neustále se podi?vovat nad hravostí a tvůrčí vyna?lézavostí režijního dua Trpišov?ský-Kukučka. Skvěle svou úlohu plnil prostor. Herecká akce byla ze tří stran ob?klopena diváky, kteří ovšem často přejímali i úlohu účinkujících. O to lépe fungovala komunikace mezi jevištěm a hledištěm, přičemž byla výrazně aktivizována divácká pozornost. Vždyť toto představe?ní není jenom o rozhodování, jestli zůstat nebo odejít, ale poukazuje ke komunikaci všeho druhu – ke komunikaci, která sbližuje i která vzdaluje. Herci nehrají charaktery. Ztvárňují typy a existují v prosto?ru, který plně naplňují a přetváří ve svět neskutečných a absurd?ních jevů – mezi něž patří i pupík vysílající signály.

Jako rekvizity postačily bílé cihly různých velikostí. Proměňova?ly se v rukou herců na cokoliv si jen dokážete představit ze světa skutečného a fiktivního, k jejichž prolnutí před našimi zraky došlo. Hercům stačil jen pohodlný jedno?duchý oděv, jejich vlastní pružné tělo a instrumentální hudba vše?možných nálad, rytmů a melodií. Nenechte se mýlit: tato inscenace se nás neptá, dává nám možnost volby.

Veronika Š. (CHT), Festivalový časopis OST-RA-VAR, pátek 29. března 2008

právě vyšlo...

Bezručovský SADISMUS

Bezručovská inscenace Prolomit vlny je v určitém smyslu perverz­ní. Možná by se hodila i slova ne­milosrdná či bezohledně vtíravá. Není jaksi možné vidět ji a přitom zůstat nezasažen, ať už samot­ným příběhem, ať už způsobem jeho ztvárnění. Každý, kdo zná Trierův film a dokázal si vzpo­menout na pocity, které v něm tato vzpomínka vyvolala, mohl být spokojen. Inscenace André Hübnera-Ochodla, vycházející z dramatizace Vivian Nielsen, sice některé situace a postavy lehce pozměnila, přesto úspěšně pře­stála změnu filmového jazyka v jazyk divadelní.

Nejpůsobivějším prvkem je zde neustálé zvyšování a zhutňování atmosféry, často až do těžce sne­sitelné podoby. Tato důkladná, sadistická práce je navíc provádě­na velice důmyslným způsobem. Především stupňováním intenzity a tlaku, stejně jako vložením ně­kolika groteskně-bizarních scén, které se sice v prvním plánu tváří jako nezbytné odlehčení, přesto se však téměř okamžitě zapojují do celkově krutého obrazu.

Tuto atmosféru vytváří v prvé řadě příběh, jehož základním tématem je absolutní (a občas i absurdní) láska. Ta zde dosahuje všemožných podob, od čistě sexuálních až po zcela duchovní, mystické. Druhým stěžejním tématem je (ne)překročitelnost předsudků a dogmat, zde ztělesněných zvrá­cenou náboženskou fanatičností, která je zde oproti filmu o něco výraznější a zároveň nepoměr­ně děsivější. Bessina oběť sebe sama následkem zvráceného přání nemocného manžela nutně provokuje k přemýšlení, určitému vymezení se. To inscenace rozvíjí a nesnaží se cokoliv usnadňovat. Jevištní podoba je zcela minima­listická. Vychází z částečně simul­tánních situací odehrávajících se na rozličných místech ztvárně­ných neměnnou scénou čítající je­diný stůl, jedinou postel, jeden te­lefon. Vše ostatní dotváří výrazné svícení a prosvětlování poloprů­svitných látek, za nimiž se občas někdo objeví, častěji jsou však na ně přenášeni ti, kdo se z různých důvodů nechávají snímat stále přítomnou kamerou.

Vzhledem k jevištní úspornosti je patrné, že těžiště inscenace leží na hercích, kteří ve většině přípa­dů musejí své postavy provádět extrémními zákoutími příběhu, a tedy neustále pracovat na jejich složitém vývoji. Ty pak doplňuje náboženský „chór“, kde se místo o vývoji dá hovořit spíše o grado­vání ztvárňovaného hnusu. Nej­výraznější prostor i proměny jsou patrné na klíčové postavě Bess. Sylvie Krupanská ji vystihla bez patosu, a i v nejtragičtějších oka­mžicích „dospělé ženy“ se doká­zala vracet k ozvukům původní (a tedy stále přítomné) nevinnos­ti. Dlouhé záběry na její v průběhu se proměňující a stále bolestivější i božštější výraz tváře patří k nej­působivějším momentům insce­nace.

Některé prvky, především rozlič­né sexuální polohování v pozadí, působily lehce křečovitě a násil­ně, a tím tak úplně nezapadaly do jinak mnohem jemněji, ná­znakověji vystavěné inscenace. Na druhou stranu je však zřejmé, že se po celou dobu v divácích cí­leně vyvolává široká škála různě nepříjemných pocitů, a toto může být dost dobře jedním z nich. Ať už se dají či nedají pochopit řeše­ní a východiska tohoto Trierova příběhu, je neoddiskutovatelné, že u výrazné většiny diváků doká­že vyvolat alespoň nějakou dobu trvající zaryté mlčení, které je zby­tečné více dovysvětlovat.

Barbara Herz, Festivalový časopis OST-RA-VAR, čtvrtek 28. února 2008

pochvala od triera

Nejenom Lukáš se může pochlubit přízní fanoušků

Představitelce hlavní role v inscenaci „Prolomit vlny“, Sylvii Krupanské, se dostalo pochvaly, o jaké může každá herečka jen toužebně snít. Kromě mnoha ocenění jejího talentu i výkonu ve zmíněném titulu ji dokonce ocenil sám režisér Lars von Trier! Ne, nebojte se, nestal se zázrak a Trier, známý svým odporem k jakýmkoliv cestám, nezavítal do Ostravy. Enfant terrible dánského filmu ale prostřednictvím své manažerky reagoval na zaslané materiály a vzkázal Sylvii, že je „opravdu krásná“. A tak zatímco Sylvie možná pilně oprašuje angličtinu, my ostatní tiše závídíme!

právě vyšlo...

ZAOSTŘENO NA: SKUTR - Should I stay or should I go

Setkání Bezručů a SKUTR má především dechově ,,hmatatelný" industriální ráz. Protagonisté hrají, až se práší (rozbíjejí totiž občas tvárnice, základní scénografický prvek inscenace). Řada invenčních momentů poněkud rozvolněné pohybové básně je proto překryta nepříjemným vjemem fyzického ataku.

Jan Kerbr, redaktor Divadelních novin, MF Dnes, sobota 23. února 2008

právě vyšlo...

ZAOSTŘENO NA: SKUTR- Should I stay or should I go

Podle kapely The Clash člověk spadne do průseru nejen pokud odejde, ale i když zůstane. SKUTR zvolil zlatou střední cestu a u Bezručů se zdržel jen několik týdnů. Výsledkem je hravá inscenace se skvělou hudbou Petra Kalába a herci, které ve většině případů nezaskočily ani pohybově náročnější kreace.

Kateřina Rathouská, Čro 3 Vltava, MF Dnes, sobota 23. února 2008

právě vyšlo...

Should I stay or should I go

Vypalovačku Should I stay or should I go jsem poprvé slyšela z chrchlavého kazeťáku spolužačky z 8. B, Skutr jsem zaregistrovala o deset let později na představení Disco Pigs. Neslo se v podobně ryčném tempu jako slavná pecka The Clash.

Vzpomínky se proťaly při návštěvě ostravského Divadla Petra Bezruče v Divadle v Celetné, při níž ostravští herci představili nejnovější hru režisérského dua Kukučka - Trpišovský. Jejich inscenace vznikají v těsné spolupráci s herci, dohromady rozehrávají situace v improvizacích, splétají nápady, vzpomínky a představy, těží z prožitků i traumat. Ostatně kdo nikdy nepřemýšlel, zda zůstat, či odejít? Zda je jeho život opravdu takový, jaký chce žít?

Stavebním prvkem hry je - cihla. S její pomocí se dá vystavět pevný základ, taky se ale může rozdrolit jako utrápená duše a prach z ní může štípat v útrobách jako špatná vzpomínka. Tři ženy a tři muži by se v životě rádi opřeli o něco pevného. Zatím však hledají a tápou, bojují se samotou, s nenaplněnými ambicemi, odlišnou sexualitou nebo živočišnou touhou obejmout. A to, co pracně vystavěli, se jim zoufale bortí pod rukama.

Mozaika šesti minipříběhů nedává návod na šťastný život, ale diváka od první minuty vtáhne naléhavostí a opravdovostí, z níž běhá mráz po zádech. Pro toho, kdo přemýšlí, co se sebou, je tu možná jeden docela snadný recept: Go to Ostrava!

MARIE FRAJTOVÁ, Instinkt č.08 - 21.02.2008

nepodepsal

Nejsledovanější hvězdou DPB je v současnosti bezesporu Lukáš Melník

Díky televizní, novinové, internetové i billboardové reklamě na jednoho nejmenovaného mobilního operátora pronikl Lukášův obličej téměř do všech českých (a možná i zahraničních) domácností. Trochu jsme se sice báli, aby nenadálá popularita našeho milého kolegu nezkazila či nám ho nakonec (nedejbože!) dokonce neodloudila. Pro všechny Lukášovy fanoušky a fanynky máme ale potěšující zprávu – žádnému jinému divadlu Lukáš zatím NEPODEPSAL!

právě vyšlo...

Oněgin a Taťána, naši současníci

Hrdinové v „papírovém“ světě Známé dílo ruského romantismu přenesl Mikulášek na jeviště v Janovského dramatizaci, kterou ještě upravil (především zkrátil) s použitím nového překladu. Soustředil se na Oněgina a Taťánu, ostatní postavy v jeho pojetí spíš jejich vztah ilustrují a působí omezeně a nesympaticky.

Základem inscenace je výrazná výtvarná stylizace, Mikuláškův stálý scénograf Marek Cpin vytvořil bíle vykrytou scénu. Ta působí dojmem křehké papírové vystřihovánky, o kterou stačí zavadit a zbortí se. Jeviště tak svírají bílé omyvatelné stěny, v rohu krb s papírovým ohněm a po stranách krajkoví rozrůstající se do podoby stromů. Pak ještě oválné průhledné zrcadlo, lampičky a pár sedadel, jejichž pomocí se mění prostředí. Scénografie pracuje s významy a symboly a také odkazuje k době vzniku románu - zůstává neuchopitelným až snovým prostorem, do něhož báseň o nenaplněné touze a zmaru hladce zapadá. Svou roli plní i kostýmy - dobově ukotvené, ale odskakující si nejen do současnosti, ale i do secese. Ženské hrdinky výtvarník ještě vybavil výhružně naddimenzovanými parukami.

Mikuláškova režie Oněgina má několik předností - i když pracuje s žánrovou růzností, dokáže udržet čistý tvar s pevnou strukturou, jejímž základem jsou precizně budované situace. V nich i verše znějí přirozeně a živě. Sjednocujícím činitelem je hudba, kterou složil sám režisér. Zpočátku se režie pohybuje na území groteskní jevištní zkratky - znuděný a až nepříjemně dnešně vyhlížející dandy Oněgin coby zmechanizovaná loutka opakuje repliky a provozuje zbytečné činnosti - rajtuje na imaginární kobyle, hraje ping-pong, klábosí. Mikulášek atmosféru bezcílné nudy udržuje s lehkostí a nápaditostí a zároveň jako by se tomuto pocitu, v jehož popisu se vyžívaly literární generace, i vysmíval. Stylizované tragigroteskní roviny se nezřekne, dokáže ji dovést tam, kam je třeba, a přitom stále přichází s novými gagy a ozvláštněními. Mikuláškovy nápady jsou nevtíravě hravé, jako když nechá Taťánu do salonu přijít s papírovým drakem v návaznosti na matčinu repliku, kterou konstatuje, že dcera vrhla do společnosti jako drak, podobně kouzelné jsou i rytmické „koncerty“ postav s příbory. Postupně ale z této polohy vyrůstá psychologicky přesvědčivá studie vztahu Oněgina a Taťány, která graduje do silného emotivního závěru.

Zlomem je souboj Oněgina s Lenským, od této chvíle se hlavního hrdiny plíživě zmocňuje beznaděj. Závěrečná scéna Taťánina odmítnutí je v základním pocitu ryze současná a jímavá v pomalém rozfázování, ve vyjádření čehosi nezachytitelného, stavu, který nelze změnit. Tak jako nelze znovu napsat Oněginovo vyznání, které dříve lehce náměsíčná a nyní důrazná, ale vnitřně trpící Taťána důsledně maže z bílých stěn. Scéna je výmluvná hrou očí, pohyby i gesty obou představitelů Tomáše Dastlíka a Terezy Vilišové. Dastlík je prazvláštní Oněgin. S vyholenou hlavou a nepadnoucím sakem je vzdálený představě romantického idolu, ale v konečném výsledku dobře zapadá do světa stvořeného režií, světa, který se pachtí neznámo za čím.

JANA MACHALICKÁ, Lidové noviny, 19. února 2008

hostování v celetné

bouřlivé přijetí oněgina

Už tradičně patřil měsíc únor pražskému hostování. Tentokrát jsme v Celetné představili dva srdcervoucí tituly, Puškinova „Evžena Oněgina“ a SKUTRovský experiment „Should I stay or should I go?“ Ani letos nás pražští diváci nezklamali a po loňských ovacích pro Britney připravili stejně bouřlivé přijetí Oněginovi, který si před naprosto vyprodaným hledištěm odbyl svoji pražskou premiéru.

premiéra 1. února 2008

Prolomit vlny

Strhující příběh o síle a moci lásky / V zapadlé vesničce v severním Skotsku se hluboce věřící dívka, mladičká a naivní Bess, provdá za protřelého a světáckého těžaře Jana / Ten je silně přitahován čistotou i nevinností dívky, jež pravidelně rozmlouvá s Bohem / Štěstí novomanželů trvá jen krátce, brzy po sňatku Jan utrpí úraz a ochrne / Zdrcený Jan nesnese pomyšlení, že se již nikdy nebude moci se svou ženou milovat, a přesvědčí proto Bess, aby spala s jinými muži / Když se Bessino chování rozkřikne po vesnici, lidé se mladé ženě začnou vyhýbat, a posléze je svým okolím dokonce vyobcována / Téměř všemi opuštěná Bess se přesto rozhodne naplnit to, co vidí jako svůj osud…

program na březen 2008

zahájení předprodeje vstupenek

Předprodej vstupenek na měsíc březen 2008 bude zahájen ve středu 6.2.2008. Předprodej pro předplatitele a majitele Balíčku od Bezručů od pátku 1.2.2008.

právě vyšlo...

Evžen Oněgin

Pokud má kdokoliv odpor k veršům v psané podobě, anebo si je už vůbec nedokáže představit na jevišti, měl by vážit svou cestu na inscenaci Evžena Oněgina do ostravského Divadla Petra Bezruče. Tvůrcům se zde totiž podařilo znamenitě skloubit dvě roviny (poezii a divadlo) a vytvořit tak z veršované předlohy Alexandra Sergejeviče Puškina živoucí představení.

Talentovaný režisér Jan Mikulášek se na této scéně po roce a půl vrací k ruské klasice. Již dříve zde totiž představil svůj pohled na Čechovovy Tři sestry a nyní se velmi odvážně pustil do výzvy přinejmenším stejně významné – do původní dramatizace jednoho z nejslavnějších milostných příběhů všech dob.

Na výtvarném provedení se již tradičně podílel Mikuláškův dvorní spolupracovník, Marek Cpin, který herce oblékl do stylizovaných kostýmů a zasadil je do čistého, bílého pokoje. Když se k tomu přidá velké, skoro až patetické gesto, opakování replik či pohybu a emotivní hudba, kterou si Mikulášek sám složil, dá se skoro pochybovat, zdalipak verše v tomto prostředí nepůsobí nepatřičně nebo se snad úplně neztrácejí. Verše však tvoří organickou součást divadelní inscenace a zcela přirozeně plynou z úst jednotlivých představitelů. Především na začátku představení je v nich a v pohybu dokonce zakódován i vtip. To se postupně mění a převahu získává nejčistší cit propuknuvší mezi Oněginem a Taťánou.

Evžen Oněgin, v podání Tomáše Dastlíka, prochází překotným vývojem, kdy se ze znuděného a životem unaveného hejska stává díky setkání s Taťánou Larinovou (Tereza Vilišová) láskou zmítaná a nakonec i uštvaná zvěř. Právě z neschopnosti se vzájemně potkat vyrůstají nejsilnější dramatické situace a dávají oběma hlavním představitelům jedinečnou příležitost vyniknout. Herecké výkony této dvojice jsou nejvýraznější složkou ostravské inscenace. Tomáš Dastlík navazuje na své předchozí velké role (např. Macbeth) a předvádí další vyzrálý výkon. Tereza Vilišová zcela s přehledem potvrzuje své výlučné postavení mezi místními mladými herečkami. Právě v její tváři se zračí každý záchvěv ženina nitra tak čistě, že by už nemusela používat slova. Na malém prostoru svého obličeje rozehrává velké divadlo vnitřního boje, který Taťána ve vztahu k Oněginovi zakouší. Režisérovi Janu Mikuláškovi se jeho odvaha vyplatila a společně s herci se mu podařilo vyjevit lásku v té nejčistší podobě, i když vše kolem je navýsost stylizované. Každý tak má jedinečnou příležitost sledovat vývoj milostného vzplanutí hlavních hrdinů s jeho propady, se všemi záblesky naděje a také s onou bolestí, která ho může provázet. A právě v bolesti celý příběh končí a ta je zde zcela naplno prožitá. Všechny složky inscenace dohromady vytváří účinnou rozbušku, která vtáhne diváka plně do děje, nedá mu vydechnout a na konci mu dopřává nevídanou situaci – emocionální výbuch, kdy má společně s hlavními představiteli slzy v očích.

Patrik Hronek, www.tiscali.cz, 28.1.2008

právě vyšlo...

Evžen Oněgin, nudící se a láskou zmítaný…

Na podzim, tedy začátkem sezony 2007/2008 měl v ostravském Divadle Petra Bezruče premiéru Evžen Oněgin. Tento příběh všichni jistě dobře znáte ze školních lavic jakožto román jednoho z velikánů ruské literatury – Alexandra Sergejeviče Puškina. Je psán ve verších. A jinak tomu není ani u scénáře režiséra Jana Mikuláška, který si text pro svou inscenaci sám upravil podle překladu Jaroslava Janovského a Milana Dvořáka.

Právě verše dodávají příběhu, který se bez jediné pauzy odehrává na malé scéně, na působivosti, křehkosti, vtipnosti a v závěru dojímavosti. Scéna Marka Cpina je prostá, představuje ji jeden šlechtický pokoj v bílé barvě, pár židlí, krb, několik lampiček, dveře. Nábytek se několikrát jednoduše přestaví a tak se mění místa děje – dům Oněgina, dům Larinových, salon, ve kterém se později setkává Oněgin s Taťánou. Celkově tento uzavřený prostor vyzařuje pocit stísněnosti. Na pozadí jednoduché scény vynikají lehce stylizované kostýmy, doplněné u žen o rozcuchané paruky a u mužů o výrazné líčení. Stylizovanost je patrná i v hereckém vyjadřování. Postavy tak – i díky kostýmům – působí téměř jako nějaké figurky. O stísněnosti nemůžeme mluvit v souvislosti s Mikuláškovou autorskou hudbou, která naopak velice citlivě střídá jemné a vášnivější tóny a podkresluje tak vždy dokonale atmosféru děje.

Začátek příběhu má spád. Vše se odehraje rychle. Znuděný Oněgin (Tomáš Dastlík) přijíždí z Petrohradu na venkov, kde mu dělá společnost jediný přítel, básník Lenský (Lukáš Melník). Díky záměrné grotesknosti v předvádění běžných činností, kterými se zde Oněgin snaží zabavit, např. v předvádění jízdy na koni nebo v hraní ping-pongu, má divák úsměv od ucha k uchu. Ale ve chvíli, kdy se Oněgin seznámí s krásnou a vznešenou Taťánou, kdy v ní vzbudí lásku, kterou zatím sám neopětuje, kdy zradí přítele Lenského a nešťastnou náhodou ho zabije v souboji, tento úsměv pomalu ztuhne. Po smrti Lenského chce Oněgin nalézt klid v cizině, ale to se mu nepodaří. Když se po letech vrací, Taťána je už provdána. A když jí Oněgin vyzná lásku, nechce zradit svého muže a odmítne ho.

Celá inscenace se soustředí právě na vztah Oněgina a Taťány, který stojí po celou dobu v popředí a je znázorněn zajímavým a originálním způsobem, který dojímá k slzám diváky i samotné herce. Pro Mikuláška není problém ani to, že to podstatné, co se mezi Oněginem a Taťánou stane, se odehraje vlastně v dopisech. Celá záležitost je vyřešena dojemným monologem Taťány, v podání výborné Terezy Vilišové, která v tomto momentu jakéhosi citového vyvrcholení dokáže působit velice zranitelně. Oněgin Tomáše Dastlíka pak popíše černým fixem téměř všechny stěny v pokoji. Místnost se mění v obrovský dopisní papír, na kterém Evžen roztřeseně vyjádří svůj hluboký cit. Když je odmítnut, ztrácí poslední naději, že by konečně mohl dát svému životu smysl. „Ach… já píši vám…“

Zdá se, že Bezruči svou letošní „srdcervoucí“ sezonu začali opravdu na jedničku. Evžen Oněgin by mohl být snad i jedním z favoritů letošního ostravského divadelního festivalu, který je teprve před námi.

Michaela Celárková , www.nekultura.cz, 8.1.2008

právě vyšlo...

Sám před sebou nikam neutečeš

Oceňované režisérské duo SKUTR, sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského, nedávno zavítalo do ostravského Divadla Petra Bezruče. A výsledkem je v mnohém pozoruhodná inscenace Should I stay or should I go?

Psát, či nepsat o tomto představení? V tomto případě existuje jednoznačná odpověď. Horší už je to s odpovědí na otázku, kterou nastoluje nová inscenace Divadla Petra Bezruče Should I stay or should I go?

V prvotní linii jde samozřejmě o dilema, zdali odejít, či neodejít, ale v dalším plánu jde obecně o rozhodování. Kdo z nás si takovou otázku v životě nekladl? Kolikrát během našich životů se dostaneme do situace, kdy podobný problém vyvstane? Může se třeba jednat o ta jednodušší rozhodování, kde a jakou střední školu studovat. Častěji se ono dilema vyjevuje při volbě vysoké školy. Jít do toho po hlavě, nebo mít jistotu rodičovského zázemí? Jsou však i takoví, kteří k opuštění pohodlného hnízdečka nepotřebují žádné vnější podněty, spíše je pohání vnitřní nutkání po samostatnosti. Ale kolik takových je, když i u nás se pomalu začíná rozšiřovat fenomén, který je ve státech jižní Evropy doslova rozbujelý? Mladí muži i ve svých třiceti letech stále zůstávají u svých rodičů a vůbec jim nepřijde divné, že si ze své matky udělali otroka. To jsou samozřejmě ty jednodušší situace. Co však dělat v případě, kdy je potřeba učinit zásadní rozhodnutí? Je toto opravdu ta osoba, se kterou chci strávit zbytek života? A proč si neudělat tu situaci ještě složitější, počkat si na děti a zacyklení ve splátkách společného majetku, a pak začít řešit otázku vlastní spokojenosti, která může vyústit v odchod? Nedej bože, aby se do toho přidala nespokojenost v práci. A tak by se dalo pokračovat donekonečna. Pokud už se máme k nějakému zásadnímu kroku rozhoupat, ten impuls musí být pro nás dostatečně silný a je jedno, jak jej vnímá okolí. V danou chvíli se stává středobodem vesmíru.

A přesně toto je výchozím momentem nejnovější inscenace v ostravském Divadle Petra Bezruče. Pět herců a hereček zde rozvíjí toto ústřední téma po svém a mají záchytný bod v osobě šesté, ve které se zhmotňuje zkušenost, nadhled a odstup zralého věku. Možná i trocha rezignace. Kdysi sice měla touhu být zpěvačkou, ale dnes jí stačí, když se vydovádí doma a v koupelně rozjede svou show. V prvotní chvíli by se dalo usuzovat i na generační rozkol. Starší osoba vidí více, než si mladí dokáží připustit, ale oni si potřebují projít vlastní zkušeností. A o to se opravdu pokoušejí. Odcházejí naplnit své sny nebo setřást nesnesitelnost vlastní životní situace. Zůstat, nebo odejít? To je ústředním dilematem inscenace SKUTRU, která obohatila repertoár ostravského Divadla Petra Bezruče.

Muž, který chce být ženou. Proč by se mu to mělo splnit právě v Londýně? Co mu nedovoluje se „uvolnit“ tady u nás? Žena, která má natolik citlivý pupík, že se jej nemůže ani dotknout. A tak jej používá jako satelit a vysílá signály. Hledá druhou osobu, která by do něj zapadla. Leč marně. Ono nevyřčené zoufalství se děsivě vyjevuje u matky tří dětí, která má na krku manžela, barák a kdovíco ještě. Bezmyšlenkovitě se vrhá do jakýchkoliv avantýr, které se jí naskytnou. Pokaždé z nich však vyjde ještě více zdeptaná. Takové citově vyprahlé osoby mají často touhu spasit svět nebo alespoň někoho jiného. Jenže z důvodu jejich vlastního zmatku se všechno bortí. Neštěstí stíhá neštěstí. S podobným zoufalstvím do děje vstupuje i mladík, který je díky svému rodinnému zázemí (otec alkoholik mlátící matku) citově zdevastován. Tím pátým je mladý muž, který se snaží najít klid. Pětice se na své pouti potkává a prožívá spolu chvilkové záchvěvy naděje a následného zklamání. Svou zkušeností si prošli a už jim vůbec nic nebrání se vrátit. Smířlivé stáří to očekává a má pro to pochopení.

Zůstat v Ostravě, nebo odejít? Není vůbec nutné vědět, jak mladá režisérská dvojice SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) přišla na ono téma. Důležité je, že funguje. Dá se usoudit, že společně s herci vycházeli z bodu nula a za pomoci improvizace došli k výsledné podobě. Malinko se nemohu zbavit pocitu, že by ta inscenace byla jiná a delší, pokud by měli na přípravu více času, ale i tak je to hodina velmi výživná. V tom, co rozeznívá, možná až příliš.

Představení běží již ve chvíli, kdy diváci vstupují do sálu. Šestice aktérů předvádí absurdní pohybovou sestavičku, během které v některých z nich narůstá napětí. Aby si diváci plně uvědomili, že toto je živé divadlo, jsou hned zkraje konfrontováni s výzvou k odchodu. Nikdo se k tomu nemá, a tak odcházejí herci ve svých výše uvedených rolích. Za pomoci cihel dvou různých velikostí a svých těl rozehrávají několik situací, které jsou napumpovány nápady. Pohybuje se to na ose od křehkého znázornění nejniternějších záchvěvů až po skvostně vypointované gagy. Umně se zde pracuje s rekvizitou, kdy cihla může být lodičkou na vysokém podpatku, poprsím, kabelkou, zrcátkem, nebo třeba i nenáviděnými rodiči. Imaginaci se meze nekladou. Často není ani potřeba slov, protože pohyb svým svébytným jazykem sdělí daleko více. Společně s hudební složkou, které patří můj největší obdiv, dodává mnohým situacím na opravdovosti. To třeba platí o milostném vzplanutí a sblížení mužského páru. Za normálních okolností má divák tendenci před takovými obrazy utíkat uchichtnutím, ale zde hudba umocňuje čistý prožitek a dodává výjevu na autentičnosti.

Během představení lze vidět, že neotřelý režisérský přístup se pozitivně podepsal také na výkonech všech zúčastněných herců. Kateřina Krejčí znatelně pookřála a na malém prostoru předvádí divy. Obdivuhodný je však především Jan Vlas, který svou roli (sám sebe?) zvládá s velkou bravurou, niterností a vtipem.

V případě Ostravy má ústřední téma ještě další rozměr. Ostrava, jako zářný zástupce Moravskoslezského kraje, totiž nese všechny průvodní znaky odstrčené periferie. I když se tady situace začíná postupně zlepšovat, stále velký počet lidí stojí před oním dilematem, zdali zůstat, nebo odejít. Zlepšuje se sice nabídka práce a postupně i v Ostravě nastává problém, kde nalézt odpovídající a kvalifikované pracovníky, ale pořád přetrvávají obtíže s čistotou životního prostředí. Ve svém důsledku je v oné inscenaci zakódován i hravý šťouchanec směrem k místním hercům. I přes nesmírnou snahu všech ostravských divadel a kvalitu jejich produkce Ostrava stále v očích mnohých zůstává divadelní periferií, a tak se nelze divit, když se někdo rozhodne odejít.

Buďme však optimističtí a věřme, že se situace třeba v brzké době změní. Inscenace Should I stay or should I go může mnohé přesvědčit. V mnohém navazuje na předchozího Mikuláškova Evžena Oněgina a rozprostírá vějíř „bezručovských“ možností značně doširoka. To se podařilo i díky dvěma skutrovským duším, které v Ostravě doslova ťaly do živého.

Pokud bychom parafrázovali stěžejní otázku z názvu představení směrem k potenciálním divákům, i v tomto případě je odpověď jednoznačná. Jít se podívat.

PATRIK HRONEK, Literární noviny 2008-2

POZOR, ZRUŠENÉ PŘEDSTAVENÍ

Z důvodu náhlého onemocnění v souboru je dnešní představení „Britney goes to heaven“ ZRUŠENO. Diváci, kteří mají na dnešní večer již zakoupené vstupenky, je mohou vrátit ještě dnes v pokladně divadla (pokladna je otevřena do 19.30 hod). V naléhavých případech lze vstupenky vrátit i v pondělí 7. ledna 2008 dopoledne.

Děkujeme za pochopení a za vzniklé komplikace se předem omlouváme. DPB

Vážení diváci, přejeme Vám do roku 2008, aby byl každý večer, který strávíte v našem divadle, pro Vás tím skutečně nejkrásnějším dárkem. Bezruči

Upoutávka na NOVOROČNÍ PŘÁNÍ

Přejeme Vám krásné a spokojené Vánoce! Bezruči

Upoutávka na vánoční přání

právě vyšlo...

SKUTR: SHOULD I STAY OR SHOULD I GO?

Téma odchodu či cesty pojato jako mnohovrstevnatý kaleidoskop osobitých pohledů i citovaných odkazů. Původní s přejatým, společně jako na skútru.
Herci neztělesňují postavy, ale vytváří je. Mnoho nenamluví. Slova jen matou a k dorozumění nevedou. Nejpodstatnější sdělení vyplyne z citoslovcí a pohybů těla. Pohyby přechází z tance v zápas, z milostných přitakání do bojových sestav. Vrací se zpět, odkud se vydávají znovu hledat. Kurážný experiment zasáhne hlavně mladé diváky, a je to tak dobře. Vnitřně svobodný projev Kateřiny Krejčí zase dokonale odzbrojil mne.

MARTIN REŽNÝ, Reflex č. 51-52/2007

právě vyšlo...

SKUTR: SHOULD I STAY OR SHOULD I GO?

Šest herců hadího těla a těkavých myšlenek se v autorské inscenaci osobitě vyjadřuje k otázce odchodu z domova někam, s někým, za někým, pro něco ...
Z neurčitých pocitů se brzy před divákem rozvinou hravé mikropříběhy překvapujících životních setkání, k nimž by určitě nedošlo, kdyby se člověk neosvobodil a nevydal na cestu, do polemiky s příslovím, že všude je chleba o dvou kůrkách. Je těžké něco vybudovat a lehké zbořit. Jak je dobré mít se zase kam vrátit, nám připomene Andersenova pohádka v podání Kateřiny Krejčí. Když začne pupík vysílat signály, na chvíli do hry vstoupí i diváci. Trocha pantomimy a mnoho intuitivní a často zoufalé touhy po lásce způsobí, že nikdo z divadla neodejde nezamyšlen.

DOUBRAVKA KRAUTSCHNEIDEROVÁ, Reflex č. 49/2007

NOVÉ!

Prolomit vlny

fotografie ze zkoušky (prolomit vlny-zkouška)

NOVÉ!

fotografie z derniéry Zběsilosti v srdci

pátek 7. prosince 2007 (zběsilost-derniéra)

Vánoční balíček od Bezručů

vánoční dárek, který potěší

balíček od bezručů / vánoční dárek, který potěší / nabízíme srdcervoucí i zběsilé tituly / 5 kupónů / každý z nich proměníte za dvě volné vstupenky / na libovolné představení z produkce našeho divadla / platnost kupónů do prosince 2008 / cena balíčku pro studenty 700 Kč, pro dospělé 1000 Kč / neváhejte!

Upoutávka na Vánoční balíček od Bezručů

právě vyšlo...

Bezruči opět potvrdili, že jsou ochotni přijmout každou novou výzvu

Nejen v hraničních obdobích života si občas pokládáme otázku – Jít, či nejít? Zůstat v jistotě, ať už je jakákoli, nebo se svým životem pohnout? Tato rozhodující otázka se stala výchozím tématem nového netradičního projektu v Divadle Petra Bezruče. Připravil ji zde tým mladých režisérů v těsné spolupráci s hereckým souborem. V Ostravě tak vznikla unikátní inscenace.

Na počátku stál nápad pozvat k hostování jednu ze současných špiček české režie – tandem SKUTR. Inscenace Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského se vyznačují snahou o jiné formy divadelní komunikace. Do popředí se dostává lidské tělo, tanec, gesto, hudba. Po práci se studenty hereckých oborů, workshopovými skupinami či jednotlivci se rozhodli přijmout také nabídku průbojného ostravského souboru a zkusit spolupráci s ansámblovým divadlem.

Netradičnost inscenace plyne již ze zkoušek. Herci si sami hledali své téma, svou postavu, svůj výraz. S pomocí režisérů a choreografky Adély Laštovkové Stodolové postupně vznikal ucelený divadelní tvar. Jeho konečný výsledek si diváci mohou vychutnat pod názvem Should I stay or should I go?

Scéna Jana Polívky je hravá a variabilní jako základy inscenace. V půlkruhovité aréně jsou naskládány pouze bílé cihly. Ty se postupně díky fantazii inscenátorů i diváků proměňují v zrcadla a pudřenky, ve vlakové sedačky, zátěž rodinného života nebo v chodník ke štěstí.

Základní téma, obrysy scénáře, hudba, scénografie – to všechno vytváří prostředí pro hru. Pro hru šestice herců. Kateřina Krejčí, Tereza Vilišová, Sylvie Krupanská, Jan Vlas, Tomáš Krejčí a Viktor Dvořák téma odchodů uchopili po svém. Před očima diváků se rodí postavy a jejich minipříběhy. Transvestita, žena s povinnostmi matky a manželky, zpěvačka, která nenásledovala svůj sen, romantik toužící po klidu, dívka hledající spřízněný pupík, teenager bez zázemí. Ti všichni se potýkají se svým místem ve světě, s lidmi okolo, všichni nějak reflektují možnost odejít. Nejsou to typy zastupující určité modelové charaktery. Jsou to spíše vzorky společnosti – bez příchuti sociologických tabulek, prostě to jsou zrovna oni. Potkávají se na scéně a hledají k sobě cestu, někteří se snahou sblížit se, jiní s agresí nebo rezignací. Interakce se děje pomocí nových kódů – komunikují tělem, zvuky, rekvizitami nebo hudebně. Inscenace načrtává a nedopovídá, cesty postav s pomyslnou závěrečnou oponou nekončí. Nejde o to někam dojít, ale odhodlat se a projít a možná i nakonec zjistit že: „všude je chleba o dvou kůrkách“.

Pro soubor Divadla Petra bezruče nezvyklý rámec, pro SKUTRy osvědčený rukopis, pro ostravského diváka nevšední zážitek. Pod pojmem pohybové divadlo si sice mnozí znalí představí ještě trochu více, ale i tak bychom tuto inscenaci mohli pojmenovat. Should I stay or should I go? opouští klasické vyprávění a stává se sledem fungujících epizod a motivů. Doufejme, že nezůstane jen u ojedinělého experimentu a tento projekt se do budoucna stane základním kamenem jedné nové linie, neboť rezervy této inscenace by ještě zasloužily doplnit. Divadlo Petra Bezruče opět potvrdilo, že neváhá jít do netradičních divadelních úkolů a razí si vlastní dramaturgickou rýhu napříč zaběhaným konvencím kamenných divadel.

Zuzana Mildeová, OstravaBlog

program na leden 2008

zahájení předprodeje vstupenek

Předprodej vstupenek na měsíc leden 2008 bude zahájen ve čtvrtek 6.12.2007. Předprodej pro předplatitele a majitele Balíčku od Bezručů od pondělí 3.12.2007.

POZOR ZMĚNA

Z důvodu náhlého onemocnění v hereckém souboru uvádíme dnes úspěšnou tragikomedii BRITNEY GOES TO HEAVEN.

Inscenaci SHOULD I STAY OR SHOULD I GO? pro předplatitelskou skupinu N odehrajeme v náhradním termínu – ve čtvrtek 3. ledna 2008.

Děkujeme za pochopení.

Milí naši diváci,

tématem poslední premiéry Should I stay or should I go? byly i tzv. rodinné rituály.

Když jsem ještě trávila Štědrý den doma, měla i naše rodina vánočních rituálů požehnaně. Na jeden z nich ovšem nikdy nezapomenu – zdobení stromečku. Činnost, která všem ostatním trvá maximálně pár hodin, totiž mně a mému bratrovi zabrala celý den (postupem času dokonce i více dní!). Ano, zatímco jiné rodiny jen tak, bez hlubšího smyslu, záměru a propočtů, navěsily na stromeček baňky a ozdoby, my měli koncepci smrčku do posledního detailu promyšlenu. Nedivte se, když se totiž u takové činnosti sejdou studentka uměnovědy (budoucí dramaturgyně i divadelní kritička) a nadějný teoretický fyzik (zkoumající skryté lokální symetrie částic!), je jasné, že i z pouhého zdobení stromku vznikne náročný umělecko-analytický proces. Ne, v našem přístupu nebylo opravdu nic nahodilého, dokonalý soulad barev a materiálu ozdob korespondoval s pečlivě odměřenou délkou špagátků a mašliček, a náš stromeček neměl skutečně jediné hluché místo.

Touha po absolutní harmonii stromku ovšem doháněla k šílenství nic nechápající rodiče. I oni totiž měli své pravidelné rituály – zasednout úderem páté k večeři, v šest rozbalit dárky a v sedm zhlédnout televizní pohádku! Naše preciznost jim tento harmonogram pravidelně nabourávala, tím pádem docházelo k dalšímu rituálu – pravidelné předštědrovečerní rodinné hádce.

Když jsem pak trávila Štědrý den poprvé s partnerem, nedovedla jsem si představit, že by naši měli mít „protentokrát“ špatně nazdobený stromeček! A tak jsem zavedla nový rituál – dva dny před Vánoci odjet na otočku k rodičům, abych jim ten stromek „opravdu krásně“ nazdobila. A nebo abych o ten rituál nepřišla? Nevím. Jisté je, že teprve přesídlení k Bezručům a vzdálenost Ostrava–Černá mě o tento rituál (bohužel, či bohudík?) definitivně připravily.

Přeji Vám, ať jsou Vaše Vánoce i Nový rok naplněny jen těmi nejkrásnějšími rodinnými či osobními rituály.

Vaše Ilona Smejkalová

premiéra 23. listopadu 2007

Should i stay or should i go?

unikátní autorský projekt, zabývající se fenoménem odchodu / inscenace plná metafory a imaginace / fyzického pohybu a poetických obrazů / jevištní báseň / otázky bez odpovědí / 2 × 3 příběhy o rozhodnutí zůstat, nebo odejít / 6 herců a přes 300 cihel na jevišti / existuje něco jako láska k domovu? / proč domov opouštíme? / jaké nás ženou sny? / jaké nás ženou běsy? /
co hledáme? / odcházíme? / kam? / utíkáme? / proč? / vracíme se?

právě vyšlo...

Lék na generální nudu

Jan Mikulášek se v Divadle Petra Bezruče chopil Puškinova Evžena Oněgina takřka autorsky ve vlastní dramatizaci, režii i hudebním doprovodu; akcentuje přitom básnický charakter předlohy. Scénograf Marek Cpin uzavřel hrací prostor do stísněného šlechtického pokoje, na jehož čistě bílém pozadí dobře vynikají výrazné kostýmy, zvláště extravagantní róby dam. Taťána v závěru insce- nace v mohutné paruce a svůdně upnutých šatech evokuje secesní krásku od Gustava Klimta. Dojem výtvarně působivého obrazu podtrhuje i výrazné líčení a „nemístné“ rekvizity jako pingpongová pálka v rukou Oněgina.

Mikulášek text radikálně seškrtal a pro vyjádření obsáhlejších pasáží využil jevištní zkratku: Oněginův znuděný, monotónní společenský život v Petrohradě naznačil úsporně, ale účinně opakováním krátké sekvence, jejíž tempo se stále stupňuje a vrcholí dvouslovnou ústní přestřelkou mezi Oněginem a sluhou. Díky razantní úpravě textu se příběh bez zbytečných řečí velmi rychle posouvá vpřed a zároveň vzniká prostor pro zklidněné, poeticky zpomalené výstupy.

Režisér předlohu neaktualizuje, ale nechává jednoduše vyznít nadčasový milostný příběh. Takřka všechny postavy však vyhrocuje jako směšné karikatury (snad viděné očima Oněgina): potrhle rozcuchaný Lenský se neustále přihlouple směje na plné kolo, Olga je koncentrátem hlouposti a banality… Vedlejší zápletky jsou seškrtány, dokonce ani vztah Lenského s Olgou netvoří dostatečně silný pandán k hlavnímu milostnému tématu. Veškerá pozornost diváka se soustředí k ústřednímu páru a k nezadržitelně se blížícímu tragickému závěru.

Mezi nesnesitelnými a směšnými postavami se pohybuje Oněgin, zachvácený nepřekonatelnou všeobjímající nudou, ze které není úniku ani na venkově, ať už v hovorech s přítelem Lenským nebo v milostném flirtu. Odstrkovaná a melancholická Taťána se rodině sice vymyká, ale ve své horoucí zamilovanosti je nakonec také směšná: během jejího vyznání se v pozadí objeví kýčovité rudé srdce, přes nějž se sypou růžové plátky. Radikální zlom nastává zabitím Lenského. Jediný okamžik proměňuje nudou obrněného Oněgina v nešťastlivce litujícího svého činu, v melancholika a vyhnance. Zároveň si začíná cenit Taťániny odvahy a vyznání a probouzí se v něm touha. Setkání po letech zažehne v kdysi netečném Oněginovi nečekanou srdečnost a vášeň tak mohutně, že svým vyznáním popíše všechny plochy na scéně. Taťána však vyzrála, provždy se rozhodla zapouzdřit své city, a tak jeho čmáranice nemilosrdně maže. Aby přežila, proměnila se idealizovaná Taťána v krásnou, elegantní, ale chladnou dámu. Oněgin konečně opustil svou nezaujatou polohu, ale jeho lidskost se probouzí příliš pozdě.

Tomáš Dastík v titulní roli už svým zevnějškem (totiž oholenou hlavou a na muže nezvykle výrazným líčením) a věčně nezaujatým, jakoby nepřítomným, i když kultivovaným hlasem, připomíná monstrum. Výraz jeho tváře se vždy vrací do neutrální, poněkud pohrdavé masky. Ve společnosti těká pohledem a dává tak znát, že je nesvůj. I Taťána (Tereza Vilišová) ve společnosti vyčnívá svou uzavřeností a plachými pohledy. Na rozdíl od hlučné sestry Olgy se ve vypjatých momentech vyjadřuje jen vzrušeným šepotem. Určitou dávkou infantilnosti podtrhuje v první části kostým a rekvizita létajícího draka.

Jan Mikulášek vytvořil u Bezručů nepřehlédnutelnou, výrazně herecky i výtvarně stylizovanou inscenaci, která i přes osobitý přístup zůstává věrná původnímu příběhu.

MARKÉTA DOLNÍČKOVÁ, Divadelní noviny č. 18

právě vyšlo...

Prožitá hloubka nejčistšího z citů

Největší obdiv si zaslouží ústřední dvojice, Tomáš Dastlík a Tereza Vilišová, která se s tímto omezením dokáže bravurně vypořádat, což je ještě umocněno uvědoměním, že celé představení je ve verších.

Tomáš Dastlík tak po odchodu Jana Hájka do pražského Národního divadla dává již poněkolikáté jasně najevo, že Hájkovu pozici herce, na kterého se v Ostravě cíleně chodí, zaujme právě on. Tereza Vilišová své výlučné postavení mezi místními mladými herečkami zcela s přehledem potvrzuje. Právě v její tváři se zračí každý záchvěv ženina nitra tak čistě, že by už nemusela používat slova. Na malém prostoru svého obličeje rozehrává velké divadlo vnitřního boje, který Taťána ve vztahu k Oněginovi zakouší.

Režisérovi se v tomto představení podařilo vyjevit lásku v její nejčistší podobě. Dnešní doba totiž takovým emocím a podobnému zpracování vůbec nepřeje. Láska bývá buď zlehčována, zesměšňována nebo je jen svou vlastní karikaturou. A výpověď je to navýsost aktuální, jelikož láska se mnohdy transformuje do jiné podoby, třeba do partnerství, které zase s sebou často nese potřebu činit zásadní rozhodnutí, což se v tomto případě Oněginovi vůbec nedaří.

Obdiv zaslouží i odvaha převést Puškinovy verše na divadelní prkna. S jistou mírou nadsázky by se totiž dalo tvrdit, že v dnešní době poezii skoro nikdo nečte. Dokonce ani ti, kteří ji sami píší. A tady verše slyšíme ze scény. Stávají se tak součástí promyšleného soustrojí divadelní inscenace. Vše dohromady vytváří účinnou rozbušku, která vtáhne diváka plně do děje, nedá mu vydechnout a na konci mu dopřává nevídanou situaci – emocionální výbuch, kdy má společně s hlavními představiteli slzy v očích.

Divadlo Petra Bezruče otevírá svou Srdcervoucí sezónu ve velkém stylu. Jan Mikulášek v Evženovi Oněginovi dotáhl svůj rukopis téměř k dokonalosti a servíruje zážitek opravdu nevídaný. Oba představitelé hlavních rolí by si přinejmenším zasloužili nominaci za herecké výkony v každoročních divadelních anketách.

úryvek z recenze PATRIKA HRONKA, Literární noviny 2007-45

právě vyšlo...

A.S.PUŠKIN: EVŽEN ONĚGIN

Bezruči se vrhli na klasiku školních čítanek a v nové sezóně, která nese název „srdcervoucí“, se rozhodli uvést Puškinova Evžena Oněgina.
Ilona Smejkalová společně s Janem Mikuláškem vyšli z dramatizace Jaroslava Janovského, kterou ovšem – jak je to u Bezručů v poslední době běžné – svérázně upravili. Jejich Oněgin (vynikající Tomáš Daslík) sice zůstává oním dandym, jehož válcuje nuda všedního života a který se marně snaží nalézt pobavení, dokázali však příběh zbavit všech zaběhnutých klišé a nabízejí velkolepou, výtvarně stylizovanou podívanou. Puškinovy verše pak Mikulášek často nahrazuje poetickými, ryze divadelními obrazy. Pokud se diváci těší na známou pasáž: „Já píši vám, co mohu více!“, dočkají se rozhodně netradičního pojetí.

PAVLA BERGMANNOVÁ, Reflex č. 43/2007

Milí naši diváci,

princezna Karolína II. už poznala, jak je to s tou pravou urozeností, a vzplanula láskou ke Kryštofovi… Taťána napsala nejeden dopis Oněginovi… Srdcervoucí sezóna byla, dle Vašich ohlasů zdařile, zahájena! A musíme uznat, že takový zájem o vstupenky snad nečekaly ani, jindy již otrlé, dámy v pokladně.

Jsme rádi, že jsme u nás v říjnu mohli opět přivítat naše kolegy z HaDivadla a Činoherního studia – meziputovní divadelní přehlídka NOVÁ OSA tak vstoupila již do svého pátého ročníku. Přesto se často ptáte, proč k nám nepozveme více hostujících divadel. Věřte, že každé hostování „cizího“ divadla u nás je vlastně malý zázrak. Zakoupit hodnotnou inscenaci, dopravit do Ostravy vzdálený soubor, zajistit pro něj ubytování a především přepravit kulisy inscenace, to vše je dnes velmi nákladné. A skloubit hrací dny dvou divadel není mnohdy jednoduché.

A právě proto jsme moc rádi, že už začátkem prosince přivítáme v současnosti jedno z nejpopulárnějších divadel u nás – Slovácké divadlo Uherské Hradiště – s jejich nejreprizovanější inscenací všech dob - Rychlé šípy, která nedávno překročila 280. reprízu a je stále velkým hitem. A už nyní se můžete těšit na poslední březnové dny, kdy vypukne sedmý ročník přehlídky Kašparův ostravský týden. Kašpaři letos do našeho divadla přivezou zcela jedinečnou trilogii – ELSINOR - TŘI PŘÍBĚHY. V inscenacích HAMLET, ROSENCRANTZ A GUILDENSTERN JSOU MRTVI a CLAUDIUS A GERTRUDA uvidíte Milenu Steinmasslovou, Jana Potměšila, Petra Lněničku, Martina Hofmanna a mnoho dalších… A my se těšíme na setkání s Vámi v našem hledišti.

Tomáš Suchánek

právě vyšlo...

Evžen Oněgin na jedno nadechnutí

Do „srdcervoucí sezony“ vstoupilo divadlo Petra Bezruče premiérou Puškinova veledíla, které i dnes znají studenti středních škol povinně. Puškinův román ve verších, patřící ke skvostům světové literatury, do ní vnáší v široké slovanské otevřenosti téma nenaplněné lásky, touhy, selhání, prázdnoty a nevratného míjení se. Hlavní postavy dramatu bolestně přežijí.

Na rozdíl od Shakespearova Romea a Julie brání naplnění jejich vztahu jen oni sami, nevstupuje mezi ně náhoda ani nikdo třetí. Velké milostné drama spěje ke svému vyvrcholení v rovině emocí a bez doteků, to podstatné vpisuje Taťána a posléze i Evžen do svých vřelých, cituplných dopisů. Ač patří i dnes Oněgin k literatuře, s níž se středoškoláci seznamují v rámci školní výuky, jeho hluboké lidské drama stejně jako dynamický příběh hodný thrilleru v nich nebudí averzi. Jak naznačují první Bezručovská představení, vstřícně ho přijímají i na jevišti.

Režisér Jan Mikulášek ani v nejmenším nepodlehl lákavým svodům dneška a v inscenaci nesměšuje lásku se sexem ani nezaměňuje druhé za první, Evžen (Tomáš Dastlík) a Taťána (Tereza Vilišová) se v jeho pojetí přibližují pouze citovými pouty a ta je od sebe také vzdaluje. V použití moderních divadelních vyjadřovacích prostředků je přesto Mikuláškova inscenace velmi současná. Čistými obrazy na bělostné scéně Marka Cpina, ve kterých souzní v dramatických akordech výrazná herecká gesta s rekvizitami až symbolických rozměrů i s vlastní Mikuláškovou hudbou, potvrdil režisér opět své jedinečné divadelní vidění i schopnost přesně dynamicky vystavět celou inscenaci od expozice až po závěrečné hudební finále ve ztemnělém sále. S jednotvárnou nudou „lepší společnosti“ lze v jeho výkladu žertovat až do groteskna, k němuž patří i červený klaunský nos, s láskou však žertovat nelze.

Vykreslení všednosti po sobě jdoucích jednotvárných dnů se střídáním nudných návštěv, četby a projížděk na koni má na scéně charakter téměř mimických etud. Mezi touto všedností dojde k osudovému setkání s Taťánou, její sestrou Olgou a s jejím nastávajícím i k souboji, jehož pochybným vítězem je Oněgin. Naprosto strhující je v inscenaci scéna setkání životem znuděného prázdného Evžena s Taťánou po letech v Moskvě: Evžen ohromený intenzitou probuzeného spalujícího citu píše rozmáchlými gesty zoufalce své nezadržitelné milostné vyznání, zatímco jím kdysi zavržená Taťána působí ve své navenek odmítavé uzavřenosti, do níž halí svou niternou rozervanost, jako magické zjevení.

Ve vlastní úpravě nikoliv divadelního Puškinova textu v překladu Milana Dvořáka a dramatizaci Jaroslava Janovského i v jeho realizaci učinil režisér naprosto klíčovými postavami dramatu Evžena a Taťánu. Její sestra a matka i přítel Lenský či generálský manžel Taťány jsou sice osobami důležitými, nicméně v rolích výrazně vedlejších. Nad Evženem Oněginem se vznáší aureola věčnosti. V respektu k Puškinově géniovi i ke komplikovanému předivu citů, z nichž je utkáno člověčí nitro, vystavěl režisér u Bezručů představení nabité dramatičností a obrazy, jimiž až divadlo praská ve švech.

Táňa Popková, Listy Moravskoslezské, 26.10.2007

právě vyšlo...

A.S.PUŠKIN: EVŽEN ONĚGIN

V tomto představení je všechno do krajnosti stylizované: scéna oproštěná od barev, vyrobená jakoby z jednoho materiálu a jednoho kusu, jazykem je verš, ten pravidelný, gesta jakoby vypadávají z prvního do druhého a dalšího plánu. Navzdory této umělosti Tereza Vilišová, Tomáš Dastlík a Lukáš Melník, ustřední trojice příběhu, dokáže vytvořit emoce často nevídané.
Plamen v krbu je umělý, emocemi tu však hoří, emoce tu křičí, když Oněgin sám sobě tiše spílá. I logo sezóny – rozpolcené hořicí srdce – bylo do scény zakomponováno přesně. Předchozí sezónu jsem právě za zběsilou nepokládal, ta srdcervoucí začala srdceryvně i zběsile.

MARTIN REŽNÝ, Reflex č. 42/2007

Nová osa

Seriál vzájemných pohostinských představen pokračujeí

projekt, který pravidelně propojuje blízké - vzdálené divadelní soubory čech a moravy / projekt, který nabízí vytržení ze stereotypu kultury jednoho města / projekt, který představuje divadla, jež se mají navzájem ráda! / činoherní studio ústí nad labem / hadivadlo brno / a divadlo petra bezruče / letos už popáté !

Projekt NOVÁ OSA pokračuje po dvou beznadějně vyprodaných představeních Činoherního studia Ústí nad Labem hostováním brněnského HaDivadla. V úterý 30. října uvidíte divadelní fugu podle známého filmu D.Lynche SLONÍ MUŽ. Ve středu 14. listopadu pak můžete navštívit monstragédii o křehkosti, kráse, vášni a smrti LULU v titulní roli s Janou Plodkovou. Na obě představení zůstávají ještě poslední vstupenky. Neváhejte!

Upoutávka na inscenace HaDivadla

solná jeskyně

Pravidelně vás informujeme o sportovních aktivitách i koníčcích našich sympatických herců a okouzlujících hereček. Vězte, že jejich vypracovaná těla, neuvěřitelná fyzická kondice, pevné zdraví i jiskra v oku nejsou jen zásluhou tvrdého týrání se v posilovnách, bazénech či na cvičištích. Velmi často je též můžete potkat i v nedaleké solné jeskyni, kde se při poslechu tiché hudby a zurčení vodopádu, v magickém a kouzelném světle solných krystalů oddávají tzv. haloterapii a příjemně relaxují. Ano, ano, jak říkají ti, co solnou jeskyni pravidelně navštěvují – kdo pozná její účinky, už nemusí pracně, dlouho a za nekřesťanské peníze (jimiž většina ostravských umělců stejně neoplývá) cestovat k moři. Nechcete to zkusit také?

SOLNÁ JESKYNNĚ HALOS OSTRAVA - ul. 28. říjnna 124/2556 - tel. 777 709 718

(www.solnajeskyne.unas.cz)

abend

zbrusu nové předplatné

originální projekt tří ostravských divadel / a jako aréna, be jako bezruči a nd jako národní divadlo moravskoslezské / dva tituly z každého divadla / od listopadu 2007 do dubna 2008 /
průřez pestrobarevnou tváří divadelní ostravy / co nabízíme? / tragikomedii racek /
fotbalovo-rokenrolovou grotesku brýle eltona johna / krvavé drama macbeth / bláznivý příběh čtyři vraždy stačí, drahoušku / slavný muzikál cabaret / černočernou komedii matka / a navíc za atraktivní cenu! / šest představení za pouhých 500 kč / studenti a důchodci dokonce jen za 360 kč / informace a prodej v kanceláři předplatného ndm (tel. 596 276 202) / neváhejte!

právě vyšlo...

Puškinova báseň konečně znovu na scéně

Strhující herecký koncert Oněgina Tomáše Dastlíka a Taťány Terezy Vilišové u Bezručů. Velká divadelní role se dá prožít. Slzy v očích herce, u kterého bych něco takového nečekal. Stalo se na premiéře Puškinova Evžena Oněgina v Divadle Petra Bezruče v Ostravě v případě představitele titulního hrdiny Tomáše Dastlíka.

Největší básnickou skladbu ruského romantismu pokazilo – stejně jako Máj, Babičku nebo Nikolu Šuhaje loupežníka – zařazení do povinné četby.

Maturita z ruštiny byla povinná. Oněgina přivedl na scénu – oproštěn od dehonestujících dobových nánosů – režisér Jan Mikulášek s dramaturgyní Ilonou Smejkalovou. Zářivě bílá scéna a vstupní kostýmy Marka Cpina s hudbou, kterou si k inscenacím komponuje režisér, evokují salóny carského Ruska první půle devatenáctého století. V nich se nudí Puškin i jeho Oněgin naslouchající tlachům přítele Lenského (Lukáš Melník) o zamilovanosti do Olgy Larinové (Sylvie Krupanská).
K dovršení znuděnosti pozve Lenský Oněgina k Larinovým (Kateřina Krejčí), se stejně prázdným aristokratem Zarjeckým (Jan Vlas). Potká tam Taťánu (Tereza Vilišová). Ještě netuší, že je na začátku osudové proměny. Oněginův cynismus pokračuje odmítnutím lásky rozdychtěné Taťány a vyprovokováním souboje s Lenským. Po letech se s Taťánou, provdanou již za Generála (Přemysl Bureš), potká na plese. Tentokrát Evžena zasáhne blesk citu. Dostává se mu v pozdním prozření lekce horoucího opovržení...

Vilišová a Dastlík na scéně, to je koncert mistrovsky vycizelovaného romantického vztahu. Podivuhodně zpřítomnělého. Také ostatní, včetně Oněginova komorníka Guillota (Tomáš Krejčí), hrají přesně podle Mikuláškových not.

Evžen Oněgin je další pozoruhodnou inscenací, kterou nevědoucí Praha, Brno, ale i Olomouc ocení bohužel teprve na Ostravaru příští rok – a tedy pozdě na udělení některé z výročních cen Alfreda Radoka. Severomoravské inscenace a výkony v nich se proto s Radoky zpravidla míjejí.

Jiří P. Kříž, Právo, 10.10.2007

právě vyšlo...

Tip: Evžen Oněgin v Divadle Petra Bezruče

V pátek 5. 10. 2007 proběhla u Bezručů premiéra klasického díla EVŽEN ONĚGIN. Vsadili na známé dílo. A nutno podotknout, že vsadili dobře. Nečekejte nudu a otřelé fráze. Drama je pojato nápaditě a originálně.

Oněgin jako zastánce světského a bujarého života pohrdá láskou a zdánlivě i přátelstvím… Odmítá životní lásku a vědomě zklame přítele Lenského, který jej v afektu vyzve na souboj. Ten však prohrává… Oněgin zůstává osamocen… Začíná si být svých činů vědom, ale už se nelze vrátit … A v tom spočívá tragický osud Oněgina.

Hra nás vtáhla do děje a to natolik, že nás neopustila ani po odchodu z divadla …Nechceme příliš mnoho prozrazovat o ději, protože skutečně stojí za to ji vidět naživo! Především bychom ocenili postavu Oněgina ztvárněného Tomášem Dastlíkem. Před jeho perfektním výkonem upřímně smekáme a děkujeme za silný kulturní zážitek. Drama je plné napětí, humoru a možná Vám v některých směrech připomene Oněginův pohled na život kamarády z řad studenstva … Takže jestli jste zvědaví, neváhejte a přijďte se podívat…Režie Jana Mikuláška je ostatně dobrou zárukou:)

www.sus.osu.cz

Nová osa

Seriál vzájemných pohostinských představení

projekt, který pravidelně propojuje blízké - vzdálené divadelní soubory čech a moravy / projekt, který nabízí vytržení ze stereotypu kultury jednoho města / projekt, který představuje divadla, jež se mají navzájem ráda! / činoherní studio ústí nad labem / hadivadlo brno / a divadlo petra bezruče / letos už popáté !

V první polovině projektu u nás přivítáme Činoherní studio Ústí nad Labem. Ve čtvrtek 18. října uvidíte jevištní baladu „JÁNOŠÍK“ v titulní roli s Janem Plouharem. O den později můžete navštívit poetické drama o lásce trochu jinak „TETOVÁNÍ.“ Prodej vstupenek na obě inscenace byl již zahájen.

Upoutávka na inscenaci Jánošík

Upoutávka na inscenaci Tetování

Kam zmizel Honza Mikulášek?

Nová dramaturgická rada DPB

Pečlivým čtenářům těchto webových stránek či tiráže našeho Zpravodaje určitě neunikla jedna významná okolnost. Po dvou letech opustil funkci uměleckého šéfa DPB režisér Jan Mikulášek, aby se mohl intenzivněji věnovat jak divadelní režii, tak svému velkému koníčku – komponování scénické hudby.

S bezručáckými kolegy ani diváky se ovšem nerozloučil nadlouho, a hned začátkem sezóny se pustil – už coby hostující režisér – do úpravy i režie slavného milostného příběhu „Evžen Oněgin“ (premiéra 5. 10. 2007).

O Mikuláškově nástupci by se mělo rozhodnout ještě do konce tohoto roku. Do té doby zůstává místo uměleckého šéfa neobsazeno a o radosti i strasti s tímto postem spojené se společnou měrou dělí dramaturgická rada DPB, kterou tvoří ředitel Jiří Krejčí, dramaturgyně Ilona Smejkalová a manažer Tomáš Suchánek.

vo co, že nevíte

kdo je mrtvou POSTAVOU

Tipněte si - kdo je mrtvou POSTAVOU v rubrice Bezručovo obludárium (zamyšlení Tomáše Suchánka nad fotografií Ilony Smejkalové)

Zkusme to tentokrát bez nápovědy. Nejoriginálnější odpověď bude po zásluze odměněna. Své tipy posílejte do 15. října 2007 na adresu info@bezruci.cz.

Správná odpověď z minulého čísla zní: Georg Camel rád hraje na suzafon. Výhercem dvou volných vstupenek na některé z našich představení se stává René Podpinka z Frýdku-Místku. Blahopřejeme.

Bezručovo obludárium

Výňatek z hororové detektivní črty KREV SI ŽÁDÁ KREV

zamyšlení Tomáše Suchánka nad fotografií Ilony Smejkalové

Postavy a jejich repliky jsou vypůjčeny z inscenací uváděných v DPB v rámci Zběsilé sezóny.

Dějiště: Místo činu. Výslech

/Brooks, hlavní policista, znechuceně stojí nad mrtvolou a vyslýchá Petra… Další policisté, kliďas Harley a pruďas Davidson, přivádějí v poutech postupně všechny podezřelé. Brooks otráveně/

Brooks: Tak znova – už jsi někdy slyšel, že by mrtvola přišla ke dveřím a zazvonila? /Pauza/ Ano, nebo ne?

Petr: /s odpovědí váhá/ Vydírala mě! Ukradla šroubovák a chtěla mě zabít! Byla nebezpečná, měla heroinovej absťák! Tohle byla přiměřená obrana, to uzná každej soud! Každej dosvědčí, že je feťačka!

/Policista Harley tlačí do dveří Macbetha/

Macbeth: Už tam nejdu! Bojím se na ten čin jen pomyslet! Netroufám si ji vidět!

/Poklidným krokem vchází mafián Bruno, spustí už ve dveřích…/

Bruno: Jednou jste mě sem přijali, tak nechápu, k čemu je ten výslech, promiňte, terapie…

Harley: Koukej, Bruno, elektrickýmu křeslu stejně neujdeš, tak nás netrap. Buď taky trochu člověk!

/Policista Davidson přivádí Santose a Mariettu/

Marietta: /vyděšeně a hystericky/ Je mrtvá! Je mrtvá, že jo?

Santos: Uklidni se!!! Všichni na nás civí.

Brooks: /jako by se celá situace zacyklila… Brooks netrpělivě popochází/ Tak znova – je to normální, aby mrtvola přišla k někomu a zazvonila? Ano, nebo ne?

Santos: /po krátkém váhání/ Jo. Udělal jsem to s jedním chlápkem z Hondurasu. /Rozesměje se/

Marietta: /směje se taky, myslí si, že Santos žertuje/ Ty jsi ďábel, Marcello.

Santos: /směje se hlasitěji a hlasitěji/ To si piš!

/Ozve se hlas z režie/ Stop!

Opona.

/V sále se rozsvítí, z reproduktoru pokračující hlas…/

Milí naši diváci, nyní už máte dostatek indicií, abyste dokázali odhalit, KDO je mrtvolnou postavou. Své tipy nám napište do 15. října na e-mail info@bezruci.cz. Výherce bude po zásluze odměněn.

/Náhle hlediště upadá znova do tmy. Na forbíně se zjeví Gabriel/

Gabriel: /do publika/ Bude to těžké… já vím. Ale musíte to vyřešit… /Luskne prsty a zmizí/

/Opona se znova otevírá. Jeviště je prázdné, na svém místě je jen mrtvola. Při soustředěnějším pohledu však vidíme, že se nad mrtvolou krčí ženská postava. V jedné ruce má svíci, ve druhé… Ze zadu ji tajně někdo sleduje/

Lady Macbeth: Pryč! Odporná skvrno! Ztrať se! Zmiz! Copak ty ruce už nikdy nebudou čisté?

Paní Ouneyová: /pomstychtivě/ Ta skvrna se odstranit nedá!!!

/Odněkud z hlediště se ozve hlas Luly/

Lula: /zcela tiše, vlastně jen tak sama pro sebe/ Svět je doopravdy v jádru zběsilej a na povrchu fakt divnej…

Výsledky divácké ankety

aneb ZBĚSILÁ SEZÓNA 2006/2007

Každoročně se na Vás, diváky našeho divadla, obracíme po poslední premiéře naší sezóny, abyste prostřednictvím anketních lístků vyjádřili svůj názor na zhlédnutá představení. Letos se počet odpovědí (hlasovalo se v měsících květnu a červnu prostřednictvím anketních lístků v divadle, v červenci i na našich webových stránkách) oproti loňskému ročníku téměř zdvojnásobil, sešlo se jich rovných 420! Za všechny moc děkujeme – jsou pro nás velmi důležitým zdrojem informací.

Z našich inscenací, které měly ve Zběsilé sezóně premiéru, získala tentokrát rekordní počet hlasů nebeská komedie BRITNEY GOES TO HEAVEN (40 %), na druhém místě se pak umístila opět komedie, bláznivý příběh ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU (20 %), a jen o dvě procenta méně získala krvavá tragédie MACBETH (18 %).

Ze ženských hereckých výkonů Vás nejvíce zaujala TEREZA VILIŠOVÁ (37 %), především v roli nebesky neodolatelné Britney. Na druhém místě se umístila PETRA BUČKOVÁ (27 %), která obdržela Vaše hlasy za roli zběsilé Luly /Zběsilost v srdci/ a ještě zběsilejší Lady Macbeth. S osmi procenty následuje na třetím místě ALENA SASÍNOVÁ-POLARCZYK.

V kategorii mužských hereckých výkonů se na prvním místě umístil VIKTOR DVOŘÁK (30 %), který Vás zaujal coby okouzlující anděl Gabriel /Britney goes to heaven/ či naopak velmi nenápadný učitel Georg Camel /Čtyři vraždy stačí, drahoušku/. O druhou (třetí) příčku se dělí TOMÁŠ DASTLÍK s NORBERTEM LICHÝM (shodných 21 %). Tomáš Dastlík získal své hlasy především za titulní roli šíleného Macbetha a postavu tajuplného Kolbena /Britney goes to heaven/. Norbert Lichý Vás zase nejvíce zaujal jako mafián Santos v inscenaci Zběsilost v srdci.

V kategorii inscenace, která Vás zklamala uvedlo 55 % hlasujících odpověď: ŽÁDNÁ. (Děkujeme!) Následují inscenace HYPERMARKET (17 %) a ZBĚSILOST V SRDCI (9 %).

Z inscenací, které neměly premiéru v minulé sezóně, ale byly ve Zběsilé sezóně stále na repertoáru, se ve Vašem kladném hodnocení nejčastěji objevoval kultovní TRAINSPOTTING. Na dalších místech se umístily tituly STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ a TŘI SESTRY, které, k velké radosti věrných čechovovských i mikuláškovských fanoušků, zůstávají na repertoáru také v právě začínající – Srdcervoucí – sezóně.

Na anketu odpovídaly především ženy (80 %), 53 % respondentů spadá do věkové kategorie do dvaceti, 31 % do třiceti let. 55 % odpovídajících diváků studuje či vystudovalo střední školu, 40 % jsou vysokoškoláci.

Ze všech odpovědí jsme vylosovali pana Emanuela Marečka, který získává hlavní cenu – předplatné na Srdcervoucí sezónu 2007/2008. Dvě volné vstupenky na některé představení z naší produkce vyhrávají: Martina Staňová, Hana Ehrenbergerová, Pavla Janáková, Jakub Barteček a Kateřina Statková. Dva kupóny ke slevě na představení z naší produkce obdrží: Marie Vargová, Petr Blažej, Hana Augustýnková, Alena Novotná, Tereza Stavinohová, Radka Puščiznová, Aleš Mácha, Marcela Szlauerová, Jana Nováková a Petra Bortlíčková. Vaše výhry jsou pro Vás připraveny do konce října v pokladně. Blahopřejeme!

Milí naši diváci, divačky a diváčata!

Právě zahajujeme novou divadelní sezonu. Pojmenovali jsme ji jako sezonu SRDCERVOUCÍ

Podle toho by to tedy měl být rok plný vroucné lásky, něhy a pozitivních vášní. Ale znáte to. Tady se něco tohle a támhle zase onohle. Tedy… na naší straně… jako u nás u Bezručů… abych tak řekl… my jsme připraveni dokonale. Určitě dostanete všechno tak, jak jsme Vám slíbili, a ještě i něco navíc. A co to je, to něco navíc?

Místo toho, abychom si užívali regulérních divadelních prázdnin jako třeba kolegové v jiných divadlech, váleli se u vody a sportovali, nastoupil náš herecký tým do práce už v polovině srpna. V těch největších vedrech. A začal pilně zkoušet inscenaci určenou pro ty nejmenší z nejmenších. Jak jinak než pohádku. O PRINCEZNĚ, KTERÁ RÁČKOVALA. Neříkejte, že neznáte tuhle legendární televizní pohádku s Dádou Patrasovou v hlavní roli! No proto! Tak tohle dílko pro Vás připravujeme jako bonus. Pod vedením zkušeného režiséra Jindřicha Šimka, autora populárního MRAZÍKA na ledě, Vám Princeznu v premiéře nabídneme už 7. září v 19 hodin. Srdečně Vás zveme!

Podtrženo, sečteno. V naší SRDCERVOUCÍ sezoně uvedeme ne pět jako obvykle, ale rovnou šest premiér. Srdcervoucích. A podaří-li se Vám v osobním životě nějaký srdcervoucí /v dobrém slova smyslu/ zážitek nebo snad i románek, jednoznačně v tom jedete s námi. Srdcervoucí jízdu přeje

Váš Jirka Krejčí

P.S Nečekejte na budoucnost, přítomnost ještě neskončila.

Vážení diváci, rádi bychom Vás požádali o Váš názor na končící divadelní sezónu 2006/2007. Zajímá nás, jak nás hodnotíte po stránce umělecké, ale také Váš názor na vlastní provoz divadla.

hlavní cena: sezónní předplatné 2007/2008!

Účastníci ankety, kteří nám sdělí kontaktní údaje budou zařazeni do losování o 10 dvojic slevových kupónů na představení z naší produkce, 5 dvojic volných vstupenek na vybrané představení z naší produkce. Hlavní cenou je sezónní předplatné 2007/2008.

Výherci budou zveřejněni na našich internetových stránkách a ve Zpravodaji DPB v září 2007. Uzávěrka ankety je 31.7.2007.

Divácká anketa - ukončení hlasování

výsledky v září

Poslední červencový den bylo ukončeno hlasování v letošní divácké anketě.
Sešel se rekordní počet Vašich odpovědí a názorů. Moc Vám za ně děkujeme a vážíme si jich! S výsledky Vás seznámíme začátkem září. Přejeme hodně zběsilých i srdcervoucích zážitků i ve druhé polovině prázdnin. Pro Ty z vás, kteří se už nemůžou dočkat konce prázdnin a začátku naší Srdcervoucí sezóny, jsme na náš web přidali několik fotek z červnového rozlučkového večírku po derniéře TRAINSPOTTINGU. A taky několik obrázků z našeho hostování na prestižním hradeckém festivalu Divadlo evropských regionů, kde jsme uvedli pod šapitó inscenaci ZBĚSILOST V SRDCI. Fotky najdete u inscenace TRAINSPOTTING jako fotografie z derniéry a u ZBĚSILOSTI pod názvem fotografie ze zběsilosti pod šapitó.

právě vyšlo...

Příjemná ptákovina, radost z hraní si...

Macourkův a Lipského film Čtyři vraždy stačí, drahoušku patří k české komediální klasice či k „pamětnickému" fondu, jež se skví zlatavým odleskem. Možná také proto bylo převedení této filmové „srandy" na „bezručácká" divadelní prkna sledováno s jistým napětím.

Přijít s touto inscenací byl především dobrý dramaturgický tah. Odlehčená a velmi známá komedie jistě přiláká davy diváků, kteří se chtějí bavit, vzpomínat, porovnávat filmovou a divadelní verzi nebo se jen tak rochnit v pomyslných kalužích komiksové krve. A na své si přitom všem přijde i milovník divadelní magie.

Pod inscenací je podepsán (v současnosti ostravský) režisér Jan Mikulášek. „Vraždami" potvrdil, že je nejen talentovaným, ale i zkušeným režisérem. S přehledem komediální běsnění (v Divadle Petra Bezruče právě končí tzv. Zběsilá sezóna) ukočíroval a ještě mu vtiskl pár originálních nápadů. Nejedná se sice o jeho „majstrštyk", ale i tak potěší. Ostré střihy, parodický odstup, hravost, smysl pro komiksové absurdno či hyperbolu, prvky eklektičnosti, odkazy k divadelnímu provozu, převlékání se z role do role atd. – to vše způsobuje příjemné „lechtání" divákova srdce i mozku (a možná i jiných orgánů). A jelikož Mikulášek vcelku důsledně ctí (už v předloze zakomponovaný) žánr crazy komedie, divák se může těšit na opravdu bláznivé výstupy, z nichž ty nejlepší jsou například ve spojitosti s trojicí (a někdy i čtveřicí) policistů či s okolo sebe bodajícím Macbethem.

Hláška „Všichni jsme Gogo!" (nebo něco velmi podobného) je vcelku exaktním vyjádřením principu Mikuláškovy příjemně ulítlé skládačky. I když musím se přiznat, mohla být pro mě i šílenější, nepřehlednější a důslednější. Například v pohybu herců. I když například takový Jan Vlas nebo Tomáš Dastlík vtipem tělesným i verbálním doslova ohromují. Jejich pitvoření se či komiksové zkratky jsou bravurní. Také velmi účelné zapojení (ne)herce Pavla Johančíka je tím správným oživujícím momentem. Naopak slabší byla například herecká akce, kde se v závěru po sobě plazily (praly se) jinak výborná Markéta Haroková a spíše nevýrazná Marcela Čapková (režijní nedůslednost? proč najednou natolik realismu, když jindy vystačí jedno slovo, citoslovce či náznak?). Líbil se mi také představitel hlavní role Viktor Dvořák nebo třeba bytná Zdeny Przebindové. Excelentní byla i Tereza Vilišová, která i v malých rolích učitelky matematiky či gangsterky předvedla svou hereckou pružnost a přizpůsobivost.

Čtyři vraždy stačí, drahoušku je vcelku povedená inscenace, která ostravskému Divadlu Petra Bezruče ostudu rozhodně dělat nebude. Je hravá, nápaditá a má v sobě potenciál, aby se ještě dál rozvíjela a precizovala. Divák má zároveň dobrý pocit, že to baví i herce (tedy aspoň některé). Přesto vše v mé „divadelní" paměti asi tato inscenace – na rozdíl od jiných Mikuláškových, např. Tří sester, Sladkého života či Margot – dlouhodoběji pobývat nebude.

Jan Havlena, blog jana há, 30.5.2007

právě vyšlo...

Strašlivé zločiny v ostravském baru Vražda

Málokdy se podaří v divadle překonat filmovou předlohu, navíc kousku docela povedeného. Takovým byly Lipského a Macourkovy Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970). Stalo se v ostravském Divadle Petra Bezruče, kde parodii výživných krimi komiksů Chorvata Nenada Brixiho v dramatizaci Ilony Smejkalové na scénu přivedl Jan Mikulášek.

Je libo žánrové zařazení? Tedy vězte, že pro tvar, kostýmově a scénograficky ošetřený Markem Cpínem, se hodí označení jediné: parodie parodie.

V ní je dovoleno úplně všechno, takže se nedivme, že se v souboji dvou band a policejního odřadu o šek na milión dolarů objeví hodný policista Harley, gangsteři Francis, Bill a Ronald (to všechno Tomáš Dastlík) z Michaga také v rouše krále Macbetha.

I na převlecích, bleskovějších než stíhal lupič Arsen Lupin, se dá vytřískat gag, protože herci jednoduše nestíhají. A když bezzubý Alvarez (nebo že by José?, nebo Luis?), ale tak jako tak gangster ze San Boniga, a tedy Jan Vlas zavolá: „Dej fsem ten fsek!... Von ho fsefsral!“, pamětník zaslzí... Josef Kemr.

Chcete užasnout, jak se v divadelní inscenaci dělají komiksové bubliny od huby? Jednoslovnými citoslovci, které herci trousí mezi replikami: řach, odemyky... A trénujte bránici a dýchání, nebo se po... No, uchechtáte.

Mikuláškovi se podařilo všechno. Zvládl na scéně filmový střih, ba dokonce i prostřih. Navařil výživný Huhu koktejl, jedovatý k lidské blbosti, až to praští. A kdo přijde na akčňák, i toho uspokojí, protože vražd je dokonce třináct!

Markéta Haroková - bulvární novinářka Sabrina, dokonalá! Šíp či Aha by ji balily z fleku. Viktor Dvořák - učitel literatury Camel; tak bezbranný a nevinný, že bychom mu českou platovou třídu hádali. Skvělí jsou Przebindová, Čapková, Krejčí, Vilišová... Všechny. Pardon, všichni!
Jiří P. Kříž, Právo, 24.5.2007

Čtyři vraždy stačí, drahoušku

bláznivá situační komedie podle kultovního českého filmu / dvě gangsterské bandy usilují o uloupení šeku na milión dolarů / ten převáží jistý james porter / záhy je ovšem majitel šeku nalezen mrtev / do hry je vtažen nic netušící nenápadný učitel georg camel / z ničeho nic se ovšem
i kolem nebohého učitele začnou zběsile kupit mrtvá těla /
a v jeho bytě se objevují nečekané návštěvy podivných individuí / georg netuší, že kolem něj zuří nemilosrdná válka znepřátelených gangů / a navíc o něj začnou jevit zájem krásné ženy / a na to on rozhodně není zvyklý…! / původní dramatizace jedné z nejpovedenějších českých filmových komedií / hororová stylizace / typicky český situačně-absurdní humor / kultovní záležitost / hold nestárnoucímu macourkovu vtipu / zábavná a divácká inscenace / zajímavé scénické i hudební efekty / možná přijde i gogo! / premiéra v pátek 18. května v 19 hod

prodej předplatného na srdcervoucí sezónu zahájen

prodej předplatného na srdcervoucí sezónu 2007-2008 zahájen / možnost výběru hracího dne / hrajeme od pondělí do soboty / výrazná sleva / jako bonus slevové kupóny / výběr ze čtyř typů předplatného / bližší informace v sekci předplatné / co obsahuje srdcová pětka aneb tituly předplatného 2007-2008:

alexandr sergejevič puškin evžen oněgin
původní dramatizace jednoho z nejslavnějších milostných příběhů všech dob /
režie jan mikulášek

skutr should i stay or should i go? / jít, či nejít?
unikátní autorský projekt, zabývající se fenoménem odchodu /
režie skutr / česká premiéra 

vivian nielsen, lars von trier prolomit vlny
strhující příběh o síle a moci lásky / režie andré hübner-ochodlo / česká premiéra 

louis nowra noc bláznů
současná australská tragikomedie / režie jan mikulášek / evropská premiéra 

patrick marber don juan v soho
šokující moderní verze moliérovy hry / režie jiří havelka / česká premiéra 

Upoutávka na předplatné I.

Upoutávka na předplatné II.

Pozor! Nudí vás Vaše současné zaměstnání? Toužíte po lákavé změně?

Přitahuje Vás práce garderobiérky či kostymérky na plný úvazek?

Chcete se stát součástí našeho zběsilého kolektivu? Jste slečna či paní, která umí vzít do ruky jehlu, nit, či dokonce náprstek? Tak jste to právě Vy, koho hledáme! A pokud máte dokonce výuční list nebo praxi v oboru dámská krejčová, neváhejte! Bližší informace získáte u tajemnice divadla Johany Dubové, buď na telefonním čísle 596 618 363, nebo na mailu johana@bezruci.cz Těšíme se možná právě na Vás!

radek pastrňák a přátelé

ZRUŠENO !!! ZRUŠENO !!! ZRUŠENO

Z důvodu onemocnění člena doprovodné kapely Radka Pastrňáka jsme nuceni chystaný recitál zrušit. Vstupenky můžete vrátit v naší pokladně.

právě vyšlo...

A.P.ČECHOV: TŘI SESTRY

Výrazně stylizovaná inscenace je od počátku nesmlouvavým atakem první signální soustavy. Vše je přemrštěné a v podivné křeči. Hlavní ženské hrdinky, které touží opustit nudu provincie, vypadají jako panenky na hraní v nemožně oranžových šatičkách. Nejmladší Irině trůní ve vlasech mašle jako od Šebestové. Vše se navíc děje v pokoji přeplácaném slunečnicovými obrazy od van Gogha a figurkami porcelánových jelenů. Z takového prostředí by zatoužil prchnout snad každý. Inscenační tým bezohledně útočí na uši a oči, ale také na dobrý vkus, aby ke konci vše náhle ustrnulo. Za své berou nejen dívčí sny a předsevzetí, herci metají do hlediště věty rozervané z dialogů. A celý ten kolotoč v závěru nabízí výtečnou tresť čechovovského vesmíru, který ústí do zvláštní melancholie nad nevydařeností lidských existencí.
LUBOŠ MAREČEK, Reflex č. 11/2007

právě vyšlo...

BARRY GIFFORD: ZBĚSILOST V SRDCI

Režisér Mikulášek v této „děsně“ drsné podívané využil groteskního zveličení světa, který je „v jádru zběsilej a na povrchu fakt divnej“. Zamilovanou dvojici, která již ztratila veškeré zábrany, čeká potácení se v panoptiku nejrůznějších kreatur: od nenávistné matky přes mafiány až k primitivním obyvatelům amerického zapadákova. Nepoteče sice kašírovaná krev, žmoulané cigarety si nikdy nikdo nezapálí, a přesto je tato lovestory bizarní, přízračná a nakonec dojemná. Režijně mimořádně nápaditá podívaná v duchu béčkových filmů a komiksových cajdáků odsýpá a dělá si švandu i z kýče, kterým místy sama je.
LUBOŠ MAREČEK, Reflex č. 11/2007

právě vyšlo…

PETR KOLEČKO: BRITNEY GOES TO HEAVEN

Peklo jsou ti druzí, postmoderní coolness ohlas Sartrova proslulého dramatu S vyloučením veřejnosti, tak by šlo charakterizovat formou televizní reality show napsanou a inscenovanou frašku Britney goes to heaven. Dvaadvacetiletý dramatik v ní s razantní mladickou nadsázkou konfrontuje outsidery i takzvané „velikány“ tohoto světa a ukazuje, jak povrchně, falešně a hlavně mechanicky existujeme, žijeme a vnímáme dění a události kolem sebe. V nebeském „reality studiu“ se setkávají fotbalový hooligan, náboženská fanatička, mafián, dělník-gay a pop star Britney Spears a v přímém přenosu „bojují“ před diváky o přízeň archanděla Gabriela. Ani ten ovšem není bez chyby. Postavám skvěle „padnoucí“ herecké stylizace (zvláště Tereze Vilišové v roli Britney Spears a Viktoru Dvořákovi jako archandělovi), nesentimentální režie plná ostrých střihů a efektních čísel, „šik“ kostýmy a dynamická scéna, humor, vtip a jasný kritický postoj, to vše činí z inscenace top zážitek ze současného českého divadla.
LUBOŠ MAREČEK, Reflex č. 11/2007

Jedenáctý ročník festivalu OST-RA-VAR je již minulostí

Tentokrát přinesl Bezručům samou chválu

Od středy do neděle se v Ostravě uskutečnil již 11. ročník festivalu ostravských činoherních divadel OST-RA-VAR, na který se jako každoročně sjeli kritici a rovněž pedagogové a studenti českých i slovenských divadelních vysokých škol. Divadlo Petra Bezruče se na přehlídce blýsklo hned třemi tituly – temnou romancí „Zběsilost v srdci“, nebeskou komedií „Britney goes to heaven“ a tragikomickou groteskou „Tři sestry“. Na rozborových seminářích, kde jsou tvůrci inscenací vystaveni kritickému hodnocení a často i velmi nemilosrdnému soudu, všechny tři inscenace zdařile obstály. Pro některé účastníky se dokonce Mikuláškovo nekonvenční a provokativní pojetí Tří sester stalo vrcholem celého festivalu (vyzvednuty byly nejen fyzická zdatnost herců a jejich nasazení, ale také „frontální“ útok na divákovy smysly či výkon Terezy Vilišové v roli neurotické Máši). S radostí můžeme konstatovat, že jak osobitá bezručácká dramaturgie, tak i naše další inscenace byly zběsile chváleny.

Richard Krajčo opět na prknech DPB

I další večer projektu „Mimo hlavní proud“ byl beznadějně vyprodán!

Ve středu 28. února se znovu objevil na prknech Divadla Petra Bezruče bývalý člen našeho souboru Richard Krajčo. Tentokrát však ne jako herec, ale společně s částí své kapely Kryštof potěšil ostravské publikum skoro dvouapůlhodinovým recitálem, během něhož zazněly jak písně známé, tak premiérově i ty zbrusu nové. Vtipně odpovídal na otázky diváků a jako správný Bezručák nezapomněl z jeviště pozdravit nejen své přátele Aleše Juchelku či Petra Bendeho, ale rovněž bývalé herecké kolegy, v jejichž společnosti pak strávil příjemný zbytek posledního únorového večera.

Pošlete svůj hlas nejlepší inscenaci roku 2006!

Misery, Hugo Karas, Tři sestry, Britney goes to heaven a Zběsilost v srdci bojují o vaši přízeň

I v letošním roce připravuje Nadační fond Cen Alfréda Radoka slavnostní večer. Během něj bude kromě tradičních cen vyhlášena opět (již podruhé) Cena diváků za největší zážitek z divadelního představení, jež mělo premiéru v roce 2006. Takže – pokud vás některá z našich loňských inscenací (Misery, Hugo Karas, Tři sestry, Britney goes to heaven a Zběsilost v srdci) zaujala natolik, že byste jí rádi dali svůj hlas, můžete tak učinit na webové stránce (www.cenyalfredaradoka.cz) od 13. 2. do 15. 3. 2007 nebo korespondenčně na adresu Aura-Pont, s.r.o, Veslařský ostrov 62, 147 00 Praha 4. Z prvního kola ankety vzejde pět inscenací postupujících do finále, které se uskuteční 31. 3. 2007 během přímého přenosu České televize z Divadla v Dlouhé formou hlasování SMS zprávami. Vylosovaní účastníci prvního kola získají čestné vstupenky na slavnostní večer, za účast v druhém kole obdrží vybraní hlasující dvě vstupenky do jimi zvoleného divadla!

Jak bylo ve Znojmě?

„Fosse Fjørd Cøre“ znovu na scéně

Týdenní zájezd „Malé čarodějnice“ ve Znojmě přežili všichni ve zdraví. Maratón jedenácti představení všechny zúčastněné nejen nevyčerpal, ale naopak inspiroval k další tvořivé činnosti. V tomto směru nejkreativnějšími se kupodivu neukázali být herci (kteří mají koneckonců kreativitu v popisu práce), nýbrž chlapci z techniky. Ze žalu nad tím, že jejich role stromů se v ději objevují jen na kratičký okamžik (ba dokonce nejsou ani uvedeni v programu), trávili ve svých kostýmech každou volnou chvilku, například i nudné čekání na autobusové zastávce. Ani po večerech nezaháleli – vyzbrojeni dokonalou technickou a hudební aparaturou nahrávali a skládali originální písně. Nekonvenční a neotřelá kapela „Fosse Fjørd Cøre“ se tedy nerozpadla ani po lednové derniéře inscenace „Syn. Zima“.

Kašparův ostravský týden

Přehlídka inscenací divadelního spolku Kašpar se vrací na naše jeviště

Po necelém roce do Ostravy opět zavítá divadelní spolek Kašpar. V rámci „Kašparova ostravského týdne“ (25. 3. – 30. 3.) tak mohou diváci spatřit to nejlepší i nejúspěšnější z jeho současného repertoáru. U Bezručů je to tentokrát dokonce osm představení čtyř veleúspěšných inscenací - „Lofter“ (napínavé drama o lásce, moci a intrikách), „Audience. Chyba“ (absurdní havlovské komedie), „Garderobiér“ (pohled do zákulisí provinčního divadla) a „Helverova noc“ (… jedna kuchyně, dvojice lidí a za okny se chystá pogrom…).
Eva Elsnerová, Ladislav Frej, Tereza Hofová, Martin Hofmann, Tomáš Karger, František Kreuzmann, Miloš Kopečný, Petr Lněnička, Bořivoj Navrátil, Jan Potměšil, Milena Steinmasslová, Jakub Špalek, Petra Špalková… - ti všichni se už teď těší na vaši návštěvu. A neváhejte - předprodej vstupenek byl již zahájen! Představení se konají za finanční podpory statutárního města Ostrava.

Upoutávka na Kašparův ostravský týden

právě vyšlo…

PETR KOLEČKO: BRITNEY GOES TO HEAVEN

Frašku napsanou a inscenovanou formou televizní reality show by šlo charakterizovat jako postmoderní coolness ohlas Sartrova dramatu S vyloučením veřejnosti. Dvaadvacetiletý dramatik v ní s razantní nadsázkou konfrontuje outsidery i takzvané velikány tohoto světa a ukazuje, jak povrchně, falešně a hlavně mechanicky existujeme, žijeme a vnímáme dění a události kolem sebe. V nebeském „reality studiu“ se setkávají fotbalový hooligan, náboženská fanatička, mafián, dělník-gay a pop star Britney Spears. V přímém přenosu bojují před diváky o přízeň archanděla Gabriela. Postavám skvěle padnoucí herecké stylizace, nesentimentální režie plná ostrých střihů a efektních čísel, šik kostýmy a dynamická scéna, humor, vtip a jasný kritický postoj, to vše činí z inscenace top zážitek. VLADIMÍR HULEC, Reflex č. 6

právě vyšlo...

BARRY GIFFORD: ZBĚSILOST V SRDCI

Příznivci kultovního filmu Davida Lynche se mohou vydat pro zajímavou inspiraci do Divadla Petra Bezruče, které uvádí svéráznou adaptaci Zběsilosti. Kdo by ale čekal přítomnost lynchovského světa plného přízraků, nevysvětlitelných záhad a mystifikací, bude ostravským pojetím možná trochu překvapen. Tvůrci totiž záměrně nevyšli z Lynchova snímku, nýbrž z románové předlohy Barryho Gifforda, která je vlastně jakousi sérií krátkých epizod, představujících známý příběh Sailora a jeho dívky Luly – vášnivou lásku, která je od počátku vystavena nepříznivým okolnostem. Mikuláškova inscenace v komiksovém ladění paroduje naivitu americké společnosti, a tak si jistě najde řadu příznivců i mezi českými diváky. MENU PAVLY BERGMANNOVÉ, Reflex č. 6

Malá čarodějnice přiletěla kouzlit do Znojma

www.znojemsko.cz; 6.2.2007

Celý tento týden se ve znojemském Městském divadle představuje úspěšná pohádka, kterou, v režii „pohádkové“ režisérky Zoji Mikotové, nastudoval soubor Divadla Petra Bezruče z Ostravy, podle Otfrieda Preusslera a Tomáše Pěkného. Ačkoliv je inscenace určena pro nejmenší diváky, má na to zaujmout i dospělé publikum. Protože každý z nás byl někdy malý a sám. Pokud vás zajímá, jaká dobrodružství Malá Čarodějnice a Havran zažijí, jestli ji vezmou mezi sebe velké čarodějnice, jestli se jí podaří získat přátelství lidí, neváhejte a přijďte do divadla! V hlavní roli uvidíte Ivanu Stejskalovou, role Havrana a Velkomožného pána se ujal Norbert Lichý. Jako další kouzelnice se představí Marcela Čapková, Alena Sasínová-Polarczyk a Kateřina Krejčí, které si v Ostravě chystají své čáry i do Shakespearovy hry Macbeth. Představení se hraje každý všední den od 8.30 hodin a 10.15 hodin v Městském divadle Znojmo.
-dk-

Starý dobrý Shakespeare opět u Bezručů

Ve čtvrtek 1. a v pátek 2. února proběhly zahajovací zkoušky čtvrté inscenace této sezóny, tragédie Williama Shakespeara „Macbeth“

Nejen, že je to – po dlouhé době – poprvé, co se při zkoušení sešel celý soubor DPB, ale navíc se objevilo mezi přítomnými i několik čerstvých posil. V režii Martina Františáka, uměleckého šéfa Divadla Polárka v Brně, zkoušejí titulní roli Tomáš Dastlík a Martin Siničák, host z taktéž brněnského „Divadla v 7 a půl“. Rovněž role démonické Lady Macbeth je alternována, bezručáckou Petrou Bučkovou a hostující Terezou Chytilovou. Jedním z nejpříjemnějších zážitků pátečního dopoledne byla návštěva překladatele Jiřího Joska, a to nikoliv pouze z důvodu jeho trefných a důležitých postřehů. Pan překladatel totiž obdaroval všechny přítomné autorským výtiskem Macbetha, jenž obsahuje kromě jeho překladu i originální text v angličtině. Že bychom nastudovali tuto inscenaci i v dvojjazyčné verzi…?

"Mějte pěkný večer"

Ester Kočičková a Lubomír Nohavica

večer 31. ledna 2007 / šansoniérka s neuvěřitelně hlubokým, mámivým hlasem / vtipná i lehce provokujicí / originální i sarkastická / zábavná / Ester Kočičková /
u klavíru Lubomír Nohavica

Vydařené hostování v Celetné

Inscenaci "Britney goes to heaven" odměnili diváci bouřlivým potleskem

V pondělí 29. a v úterý 30. ledna představilo Divadlo Petra Bezruče svá úspěšná představení, "Zběsilost v srdci" a "Britney goes to heaven", pražskému publiku. Zatímco v případě "Zběsilosti" to bylo již druhé hostování tohoto titulu, "Britney" si - před naprosto vyprodaným hledištěm - odbyla svoji pražskou premiéru. Ovace, které spokojení diváci Kolečkově nebeské komedii připravili, nebraly konce. Kdo ví - třeba se pražští diváci v dohledné době s touto inscenací opět setkají...

Víkendový workshop se SKUTRY

Herci DPB improvizují ostošest (a rádi!)

To, že se herci Divadla Petra Bezruče nezaleknou žádné překážky či sebesložitějšího hereckého úkolu, je všeobecně známo. První lednový víkend se dokonce někteří z nich zúčastnili pohybového a improvizačního workshopu s režiséry Lukášem Trpišovským a Martinem Kukučkou (tvořícími pod pseudonymem SKUTR), již budou v příští sezóně v našem divadle zkoušet svoji autorskou inscenaci. Ač se většina kolegů snažila vehementně SKUTRům namluvit, že jejich zteřelé kosti a údy jim přílišnou pohybovou aktivitu nedovolují, ukázal se pravý opak!

Britney Spears pronikla na kanál ČT2!

Tereza Vilišová opět na obrazovce

Denik Ostravaka nebyl ovšem jediným pořadem, který Tereza v poslední době natáčela. Jak už jsme Vás v Aktualitách informovali, její dokonalé a přesvědčivé ztvárnění zpěvačky Britney Spears v inscenaci „Britney goes to heaven“ donutilo i tvůrce a moderátory televizní Medúzy, aby ji pozvali do výročního vydání této hitparády. Pikantnost onoho nápadu spočívala i ve faktu, že od Nového roku se Medúza vysílá premiérově na kanálu ČT2, který je jinak věnován žánrům menšinovým, uměleckým či ryze intelektuálním. Přítomnost komerčně úspěšné popové divy, smyslně atakující a zpěvem či vyzývavým tancem obtěžující nebohé moderátory, byla zcela jistě pro mnohé – uměním unavené a udolané – diváky vítaným zpestřením. Nebo spíše šokem?

Tereza a Norbert v Deniku Ostravaka

Jarunu z konstrukce a bodrého Karla hrají naši kolegové

Televizní podobu získal od ledna populární Denik Ostravaka. Přestože autor oblíbených glos dnešních poměrů právě v minulých dnech ohlásil konec svých „dřystů“, diváci si tohoto tajemného pisatele mohou připomínat i poté prostřednictvím televizní obrazovky. I když většinu ortodoxních fanoušků rozlítostnil fakt, že se ve čtení fejetonů střídají především pražští interpreti, již s Ostravakovou „ostravačtinou“ vesměs spíše bojují, než ji interpretují, nás alespoň těší, že dvojici Ostravakových spolupracovníků, spontánní Jarunu z konstrukce a bodrého kolegu Karla, hrají naši milí kolegové Tereza Vilišová a Norbert Lichý.

Svatba Honzy Mikuláška

Umělecký šéf DPB režíruje v brněnském Národním divadle
tragédii F. Garcíí Lorky.

Nejen herci, ale i náš umělecký šéf Honza Mikulášek dočasně opustil mateřskou náruč DPB a vydal se hostovat do brněnského Národního divadla. Zasažen a ovlivněn bezručáckou Zběsilou sezónou, zejména svou poslední ostravskou režií, Zběsilostí v srdci, titulem plným nebezpečí, podivných individuí, násilí a potoků krve, vrhl se na titul ještě krvavější, tragédii Garcíí Lorky, Krvavou svatbu! Premiéra je 26. ledna 2007!

Lukáš Burian v New Delhi

Bývalý kolega se ozval z expediční cesty v Indii.

Už v září jsme vás informovali, že se náš bývalý kolega Lukáš Burian vydává na expediční cestu po Indii. A hle, ještě jsme ani nestihli zpracovat v sobě upřímnou závist, kterou v nás tato zpráva vyvolala, a náš milý světoběžník, dlící právě v indickém New Delhi, se ozval: „Zdravím vás do české a moravské prťavoučké zemičky, tady muž z velkého světa. Tak už pobývám třetí den v New Delhi. Musím říct, ze si zvykám (na co se zvyknout dá) a po počátečním šoku (kterému se, myslím, nedá vyhnout), už se zde pohybuju v pohodě. Bydlím v hotýlku přímo na Main Bazaru, což je ulice ve čtvrti zvané Paharganj v centrálním Delhi, je to poměrně úzká ulička, kde je velmi rušno, velký bordel, krávy, rikši, motorikši, auta, psi, krámky snad i na sobě, prodavači a kuchaři snad čehokoli, mrzáci a žebráci, udivení turisté, zkušení turisté a hippies, internetové kavárny a to všechno tak říkajíc "naráz". Už si taky zvykám chodit vlevo, rozhlížet se vlevo a všechno dělat vlevo. Na rozdíl od Čech tady platí, ze přednost mají všichni, jenom ne chodci, takže přecházení je nebezpečné, protože oni nestaví ani na červenou (ovšem semaforů je tu poskrovnu), základní pravidlo je: pokud se na tebe vyřítí auta, neutíkej, stůj a oni tě objedou. Jinak do lidí doslova najíždějí a člověku to chvíli trvá, než si přepne myšlení. Tohle je asi největší nebezpečí Indie (a to myslím vážně). Všichni také strašně troubí, aby uhnulo, co je v cestě, jinak to přejedou, takže cela ta kakofonie zvuku se slévá v jeden univerzálně kosmický troub. Význačné postavení ovšem mají krávy, kterých je tu v uličkách plno (více než divokých psů), a které, když se jim nechce, nikdo nedonutí uhnout… Jídlo je tu vynikající, povětšinou vegetariánské, levné, strašlivě pálivé a pokud si dokážete odmyslet hygienické podmínky, které jsou pro Evropana, slušně řečeno, problematické, výborně se najíte. Zatím mi vůbec není blbě, tak se divím (a mně bývá blbě snad i když přijedu do Vysokých Tater).Mějte se všichni krásně, zdraví vás Burka z kolébky civilizace.“ Zdravíme Lukáše do Indie a netrpělivě vyčkáváme dalších zpráv!

Britney Spears poprvé na Stodolní

Ani druhá Bezručpárty v klubu Boomerang na Stodolní nezklamala.

Mezi nejúspěšnější čísla programu se zařadilo zejména vystoupení mužského amaterského dancekroužku z Ostravy-Hrabůvky, jehož společný tanec s instruktorkou Hedvikou na píseň Britney Spears „Toxic“ neměl vskutku chybu! Dalšími vydařenými příspěvky byla živá internetová diskuse ortodoxních britneyovských fanoušků či sémiotický rozbor textu písně Oops!... I Did It Again" (česky: „Jejda!... Udělala jsem to zas!“). Moderující anděl Gabriel navíc prostřednictvím svého, bohužel nepříliš pohotového alter ega, anděla Rafaela, zprostředkoval i telemost se skutečnou Britney Spears. Avizovaná hvězda sice nakonec do Boomerangu opět nedorazila (ach ano, vinny nejsou pouze avizované rozvodové tahanice s Kevinem Federlinem, nýbrž také jedno kruté, ostravské tajemství,…), ale i tak se všichni návštěvníci skvěle bavili!

Bertův vtipný dárek

Marcela Čapková v televizním cyklu „Třináctá komnata“

A ještě jednou narozeninová smršť – kromě jiných, bezesporu milých, dárků dostala Marcela Čapková i jednu pozornost zcela nevšední, speciální díl televizního cyklu „Třináctá komnata“, věnovaný právě Marcele. Šlo o dílo natolik exkluzivní a kontroverzní, že jedinými diváky mohli být právě a pouze účastníci zmiňované oslavy. Autorem tohoto vrcholně investigativního dokumentu byl náš kolega Norbert Lichý. Záběry z mnoha inscenací, v nichž se v sestřihu Marcela představila, vyvolaly vlnu slz. Jestliže u oslavenkyně to ovšem byly slzy dojetí, většina ostatních diváků bohužel plakala nad faktem, že zatímco Marcela se za těch dvacet let, které dokument mapoval, příliš nezměnila (to znamená, že vypadá stále na osmnáct), oni sami o sobě totéž říci nemohou.

Trojnásobná zběsilá oslava

Johana Dubová, Marcela Čapková a Michael Cisovský oslavili stotřicetiny!

Listopad byl v Divadle Petra Bezruče ve znamení neustálých oslav a zvláště jednoho mimořádného večírku. Naše milé kolegyně, herečka Marcela Čapková a tajemnice Johana Dubová, i neméně milý kolega, zvukař Michael Cisovský, totiž společně oslavili úctyhodná životní jubilea, jejichž součet dal ještě úctyhodnějších sto třicet let. Ano, protože Marcela i Johana jsou dámy skutečně šarmantní, nesluší se takto veřejně prozrazovat, jaké že kulatiny je na sklonku roku 2006 postihly. Pokud by se ale mezi čtenáři Zpravodaje našel někdo opravdu zvědavý, můžeme mu poskytnout malou nápovědu: jestliže vynásobíte Johančin a Michalův věk, číslo pak vydělíte věkem Marcelčiným, následně od výsledné cifry odečtete datum, kdy se ona neuvěřitelná oslava konala, tak zjistíte, kolik hodin celý zběsilý večírek trval!

Britney Spears v Medúze

Popová ikona poprvé v ostravské televizi

A Britney podruhé! V silvestrovském vydání oblíbeného pořadu Medúza zavítá Britney Spears poprvé do ostravské televize. Populární moderátoři Richard Krajčo a Aleš Juchelka si popovou ikonu pozvali k živému rozhovoru. Pro ty, kteří netuší, zda do studia dorazí nefalšovaná Britney Spears, či neméně nefalšovaná Tereza Vilišová, máme malou nápovědu – Britney bude tentokrát zpívat skutečně naživo…!

Bezručpárty v Boomerangu

Druhý večer, tentokrát s Britney Spears

Bezruči podruhé na Stodolní. Nepravidelný kabaret s živou kapelou je opět tu. Nenechte si ujít setkání herců s věrnými fanoušky a skalními příznivci, večery netradičních písní a nazkoušené i nečekané zábavy, zkrátka takový lehce praštěný večírek - celý v růžovém! Tentokrát jsme se totiž inspirovali inscenací Britney goes to heaven, ale hlavně životem a tvorbou samotné Britney Spears. A proč? Protože Britney je jen jedna! Protože Britney je nejlepší! Protože Britney je hezká a je s ní legrace. Ale hlavně, pořád je tak trochu panna!!! Psst! – to je totiž tajemství. A co dál? Uvidíte a uslyšíte roztomilé improvizace, pikantní historky ze zákulisí i ze života samotné Britney Spears. No, na tohle setkání určitě nezapomenete!
V pondělí 4. prosince 2006 ve 20 hod.

Marta Kubišová na prknech DPB

Rozjezd recitálů oblíbených hvězd

Inscenací Divadla Ungelt zahajujeme nový cyklus pravidelných recitálů oblíbených hvězd. Hvězd mimo hlavní proud! Poprvé, jako dárek k Vánocům, Vám nabízíme skutečnou hvězdu, Martu Kubišovou a její pořad „Vítej, lásko“. Představení se koná za podpory městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz.
Ve středu 20. prosince 2006 v 19 hod.

středa 20.

19:00

Recitál MARTY KUBIŠOVÉ  Vítej, lásko inscenace divadla Ungelt jakožto pilotní večer nového projektu dpb / pravidelné recitály oblíbených hvězd / mimo hlavní proud! / poprvé, jako dárek k vánocům, marta kubišová / a v novém roce? / Ester Kočičková / nebo Richard Krajčo / ale i Jan Budař / či Radek Pastrňák / a možná i další?! / představení se koná za podpory městského obvodu moravská Ostrava a Přívoz / premiéra 1. prosince 2005 v divadle Ungelt, Praha

mimo předplatné

Co právě dělá Petra Bučková?

Oblíbená herečka má dvojí identitu!

Mimodivadelní čas tráví naši kolegové opravdu různě. Kupříkladu Petra Bučková se ve svém volnu mění z charismatické a neodolatelné herečky v ještě neodolatelnější doktorku René Rentgenovou, specializující se na měření dobré nálady, na klaunskou vizitu s co největší přesností na centimetry či na výrobu léčivých zvířátek.

Ne, nejde o žádnou schizofrenii ani jinou chorobu, i když s nemocemi a nemocnicemi vůbec má její neobvyklá aktivita hodně společného. Petra se totiž už druhým rokem zapojuje do projektu Zdravotní klaun, jenž pravidelně přináší do mnoha českých a moravských nemocnic smích a radost hospitalizovaným dětem. Kromě Petry pracuje v České republice dalších dvacet profesionálních zdravotních klaunů, kteří pravidelně navštěvují a „léčí humorem“ malé pacienty. Bližší informace i s dalšími fotkami úžasné doktorky Rentgenové můžete najít na adrese www.zdravotni-klaun.cz.

A pokud byste paní doktorce, jejíž motto zní: „Jsem nejchytřejší, nejšikovnější a hlavně nejkrásnější doktorka v této nemocnici,“ chtěli udělat obzvlášť velkou radost (a jejím prostřednictvím i dalším malým pacientům), můžete na číslo 87777 poslat dárcovskou sms ve tvaru DMS KLAUN. Zchudnete sice o třicet korun, ale podpoříte činnost sdružení, které má smysl. A to nejen pro doktorku Rentgenovou.

Nominace pro Andrzeje Celińského

Režisér hrůzostrašné „Misery“ se opět vydal za oceán

Letos v lednu jsme vám oznamovali, že režisér inscenace „Misery“ Andrzej Celiński obdržel kromě nominace na Oskara za svůj film „Děti z Leningradské“ i cenu Asociace amerických filmových režisérů jako tvůrce dokumentu roku.

A rok se s rokem ani nesešel a Andrej se vypravil za oceán znovu. V New Yorku se účastnil slavnostního vyhlašování televizních cen Emmy, neboť jeho úspěšný film byl nominován v kategoriích „nejlepší režie“ a „nejlepší střih“ i na tuto cenu. Ač jsme všichni drželi palce, jak se dalo, oscarový protikandidát porazil „Děti z Leningradské“ i tentokrát. Škoda. Musíme se ještě ale Andrzeje zeptat, jestli náhodou v N.Y. nepotkal Britney Spears…

Dita Zábranská ve filmu Grandhotel

Vydařený filmový debut

Pokud jste si nenechali ujít nový český film „Grandhotel“, určitě vám neuniklo, že jednu z hlavních rolí v něm hraje Dita Zábranská. Roztomilá Žakelína z Huga Karase a neméně roztomilá Irina ze Tří sester má za sebou první filmový křest ohněm i množství novinových rozhovorů, článků a pochvalných kritik, které se snesly na její hlavu.

„Hraji v podstatě takovou mírně střelenou holku, pokojskou Zuzanu, která je zamilovaná do hlavního hrdiny a svůj osud odvíjí od výsledků testů v časopisech,“ charakterizuje Dita svoji postavu a my naší milé, hostující kolegyni gratulujeme k vydařenému filmovému debutu!

Britney Spears se rozvádí

Zavinili to snad Petr Kolečko a Daniel Špinar?

Pravidelně jsme se dozvídali o rozhořčení britneyovských fanoušků nad faktem, že jejich hvězda na prknech DPB zemře, i o jejich obvinění, že tvůrci inscenace chtějí Britney zkalit její mateřské štěstí.

Ač jsme se tomuto nařčení bránili sebevíc, čas ukázal, že někteří fanoušci (za všechny citujme jedenáctiletou Juldu: „A proč nenapíšete nějakej scénář o Paris Hilton??? Myslím, že by to bylo dobré humorné divadlo, nebo třeba o Madonně? Není to náhodou proto, že je teď Britney opravdu šťastná a má dvě zdravé děti a prostě toho štěstí je nějak moc??? A není, myslím, moc vhodné, dát do hry, že jako 24letá umře, když teď je po porodu a je ráda, že je ona i miminko v pořádku. Možná se pletu, ale je to můj názor a chci odpověď. Proč zrovna Britney?“) měli skutečně pravdu. Ano, bereme na sebe zodpovědnost a přiznáváme se k faktu, že Britney Spears téma inscenace neunesla. Jak jinak si lze vysvětlit, že diva, na konci září očividně šťastná a spokojená, podala uprostřed listopadu žádost o rozvod?! A aby toho nebylo málo, začala nešťastná zpěvačka v médiích řešit i svoji smrt (nechala se dokonce slyšet, že by byla ráda pohřbena vedle svého milovaného psa; doufejme, že má Britney nějakou dlouhověkou rasu). Sypeme si tedy popel na hlavu a vyzýváme touto cestou Petra Kolečka, aby ve své další hře nechal kvůli zlepšení psychického stavu milované celebrity Britney Spears znovu ožít!

PŘEDPLATNÉ 2006/2007 aneb ZBĚSILÁ SEZÓNA U BEZRUČŮ

naši milí zběsilí diváci,

jako každý rok touto dobou nabízíme Vám předplatné do našeho divadla. Seznamujeme Vás s novými tituly a ohlížíme se za sezónou minulou. Jaká byla? Soudě podle Vašich dopisů, ohlasů a mailů i kritik renomovaných recenzentů, velmi úspěšná. Inscenace Syn. Zima a Story se účastnily či budou účastnit prestižních festivalů, Misery a Hugo Karas se krátce po premiéře staly skutečnými diváckými hity, a my jen doufáme, že stejnou přízeň projevíte i právě připravovaným Třem sestrám. Doplnili jsme soubor o nové tváře a pozvali jsme k hostování zajímavé a nekonvenční režiséry i herce. A co dále? Nadcházející sezónu jsme pojmenovali jako sezónu zběsilou! Po loňských meditativních, zádumčivých titulech přicházíme s texty nabitými třaskavinou, s příběhy zběsile reflektujícími šílenou dobu i šílenství lidí v ní žijících. A kvarteto stejně zběsilých režisérů se Vás pokusí pobavit, šokovat, inspirovat i provokovat k myšlenkám neméně zběsilým. Neopouštíme témata, která nás zajímají a dráždí a která se jako červená nit vinula předešlými sezónami. Neschopnost přijmout skutečný, reálný svět, vliv médií na životy "obyčejných" lidí či podivné upínání se k pošetilým iluzím a touhám můžete tedy najít i v letošní pětici připravovaných her. Zároveň jsme pro Vás připravili další akce a projekty, další Bezručovy zběsilosti! Máte se skutečně na co těšit! Děkujeme Vám za Vaši přízeň a přijměte, prosím, pozvání na opravdu zběsilou jízdu sezónou 2006/2007. Ilona Smejkalová / Jan Mikulášek